MOJE RADY PRO ZAČÍNAJÍCÍ LEKTORY CIZÍCH JAZYKŮ
Jako lektorka cizích jazyků funguju už přes tři a půl roku, a protože od září budu mít od této práce na chvíli pauzu, řekla jsem si, že by bylo fajn se trošku ohlédnout a sepsat moje rady a poznatky pro další z lektorů, kteří se do své práce třeba od září teprve vrhnou a jsou z toho trošku nervózní...
...tuhle nervozitu já totiž moc dobře znám. Každý nějak začínal, takže i já jsem musela odučit svou první hodinu s motýlky v břiše. K práci lektorky jsem se dostala, když mi bylo jednadvacet a já se čerstvě vrátila ze svého Erasmu na jednom z Kanárských ostrovů. V tu dobu mi bylo jasné, že budu potřebovat práci a když se naskytla příležitost stát se lektorkou v jazykové škole, hned jsem poslala životopis. Jazyky mě baví snad ze všeho nejvíc a možná to osud tak trochu zařídil, že v jazykovce zrovna hledali lektora španělštiny, ve které jsem si byla po půl roce ve Španělsku opravdu jistá.
V jednom týdnu jsem tak poslala životopis, absolvovala pohovor po Skypu a rovnou dostala rozvrh. Z něj jsem zjistila, že kromě individuálních hodin na mě čekají také dva skupinové kurzy a představa několika studentů v jedné místnosti, kteří budou mít díky počtu docela převahu mě trochu vyděsila. Abych byla upřímná, tak na mou úplně první hodinu si pamatuju jen zběžně, ale co si pamatuji moc dobře je, že jsem se na ni opravdu neskutečně precizně připravovala. Řešila jsem, jestli se namalovat a jak to udělat, abych vypadala dostatečně reprezentativně, jak se obléct, co vše mít nachystáno, kolik látky se dá probrat za 90 minut, zda se budu studentům zamlouvat, jak si nejlépe vybudovat respekt a vlastně bych takhle mohla pokračovat ještě dalších deset minut. Byla jsem z toho prostě celá vykulená. A dobrá zpráva je, že to bylo vlastně naprosto zbytečné. Jasně, pár věcí mě vykolejilo, byla jsem ze začátku trochu nervózní, ale to vše brzy opadlo a já zjistila, že je to vlastně neskutečně naplňující práce.
I tak jsem se ale během svého působení v jazykovce setkala s pár méně příjemných věcmi, které bych ráda předala dál a rovnou vám i pomohla, jak se s nimi vyrovnat.
- DOTAZY OHLEDNĚ VĚKU
I dnes, kdy mi bude za měsíc dvacet pět, můj vzhled úplně neodpovídá mému věku. Jednoduše vypadám o dost mladší, než doopravdy jsem. I proto jsem se docela často musela během učení potýkat s otázkou "Kolik vám/je let?".
I když si myslím, že je poměrně nevhodné se někoho ptát na věk, potažmo když se jedná o ženu, tak jsem na tuto otázku vždy odpovídala pravdivě. Někdy mi to vlastně i docela pomohlo, protože mnozí studenti si mysleli, že jsem vlastně ještě mnohem mladší. Pokud se do takovéto situace dostanete, tak se určitě nenechte vyvést z míry. Ať už vám je osmnáct nebo třicet, svou práci jste dostali, protože něco umíte a je třeba si za tím stát. Věk v tomhle případě nehraje naprosto žádnou roli. Mnohdy se setkávám s velmi mladými lektory, kteří vyjeli jedno léto pracovně do zahraničí a ovládají cizí jazyk mnohem lépe, než ti, kteří ho studovali několik let na vysoké škole, ale nakonec ho přestali využívat. Je to o vášni a zapálení pro věc, což jsou kvality, které určitě můžeme najít jak u starších lektorů, tak ale také u těch mlaďoučkých.
- LEKTOR NENÍ SLOVNÍK
Tuhle radu mi dala jedna z mých kolegyň na úplném startu, když jsem se jí svěřila, že se bojím, že občas nebudu vědět každé slovíčko, na které se mě studenti zeptají. Je potřeba si uvědomit, že i když daný jazyk ovládáme opravdu dobře, stále je to CIZÍ jazyk a pokud ho opravdu nevyužíváme 24/7, je jasné, že nám občas nějaké slovíčko vypadne nebo ho jednoduše vůbec nebudeme znát. V hodinách se mi to občas stane a místo, abych si z toho dělala hlavu, tak studentům narovinu řeknu, že nevím. Potom ho buďto vyhledám sama nebo z toho udělám závod a studenti se snaží slovíčko najít co nejrychleji. Je to naprosto normální věc a nikdo vám za to hlavu neutrhne. Naopak si tak i vy rozšíříte slovní zásobu a naučíte se něco nového díky svým studentům.
- NEDOVOLTE RÝPALŮM ZAMRAČIT VÁM DEN
Občas jsem měla studenta, který se vysloveně rýpal v každém druhém slovíčku, slovesu či gramatickém výkladu. Ne vždy to tihle lidé dělají, protože by vám nevěřili nebo vás chtěli za každou cenu naštvat. Častokrát si to ani oni sami neuvědomují a jsou takoví čistě od přírody. Důležité je, se jimi nenechat vykolejit. Stůjte si za svým výkladem, opište jim danou věc klidně jiným způsobem, přidejte příklad z praxe a dejte jim najevo, že není třeba vás zkoušet nachytávat co deset minut. Z mé vlastní zkušenosti je to potřeba párkrát zopakovat a pak už si dá student pokoj a pochopí, že to s ním opravdu myslíte dobře.
- DEJTE VŠEM STEJNOU ŠANCI
Ať už vám je student z nějakého důvodu nesympatický nebo je prostě jen pomalejší než zbytek skupiny, dejte mu šanci. Nebylo to často, ale i já jsem narazila na studenty, kteří mi zprvu nebyli úplně sympatičtí a na konci kurzu jsem s nimi měla opravdu pěkný vztah. Pokud máte pomalejšího studenta, zkoušejte ho více zapojovat, mluvte s ním po hodině, zjišťujte, proč to nejde, kde je zakopaný pes, doporučte mu interaktivní cvičení na doma, dejte mu tip na seriál či film v jazyce, který vyučujete. Tyhle maličkosti mohou udělat opravdu hodně a z pomalejšího studenta se nakonec může stát premiant třídy. Jen nad ním prosím nelámejte hůl hned ze startu.
- NASTAVTE SI JASNÉ HRANICE
Já si od startu rozhodla, že si budeme v hodinách všichni tykat. Samozřejmě jsem do toho nikoho nenutila, ale vždycky nám to fungovalo. Rozhodla jsem se tak hlavně proto, že ve španělštině svým studentům tykám od samotného začátku a bylo pro mě jednoduší to tak dělat i v češtině. Zároveň se vždycky snažím mít se svými studenty kamarádský vztah, ale jasně stanovuji pravidla hodin - domácí úkoly, aktuality a podobně. Je taky potřeba zmínit, že většina mých studentů jsou dospělí lidé, kteří se učí z vlastní vůle, takže není tak těžké s nimi fungovat. Člověk nemusí řešit, jestli jsou během hodiny na mobilu nebo se zajímají o něco jiného. Samozřejmě se najde pár jedinců, kteří nejsou schopni si plnit povinnosti, ale těm to vždy stačí jen naznačit a jede se dál. U dětí bývám vždy přísnější a o nějakém tykání není řeč. Pokud jim člověk totiž jen naznačí, že by mohl být kamarád, tak okamžitě končí veškerý respekt a je těžké dítě dále formovat.
- VŽDY JE VÝHODOU MÍT ZKUŠENOSTI PŘÍMO ZE ZAHRANIČÍ
Když se na to podívám zpětně, tak vím na 110%, že bych svým studentům nemohla předat tak kvalitní a autentické informace, pokud bych si život v cizí zemi nezkusila na vlastní kůži. Samozřejmě neříkám, že se tam musíte hned přestěhovat, abyste mohli dávat lekce, ale je super si tam zajet třeba alespoň na týden nebo dva a hlavně se bavit s místními. Na to je nejlepší bydlet třeba přes Couchsurfing, případně také přes Airbnb, kdy máte také dost často možnost potkat se s majiteli. Choďte do míst, která byste nikdy nehledali v průvodcích, bavte se s pouličními umělci, taxikáři, číšníky, nechte se provést svým hostitelem, který vás ubytoval, potkejte se s lidmi, které už delší dobu sledujete na Instagramu a víte, že v dané oblasti žijí. Udělejte maximum, abyste získali ten nejvíc autentický zážitek a opravdu si prožili styl života dané země. Zapomeňte na sluchátka, dávejte se do hovoru nebo alespoň nezazdívejte hovor, který s vámi někdo jen tak naváže.
- BUĎTE KREATIVNÍ A NEDRŽTE SE STRIKTNĚ UČEBNICE
V dnešní době máme obrovské množství zdrojů, ze kterých můžeme čerpat a obrovské množství aplikací, které můžeme do hodiny zapojit a mít ji tak o něco zábavnější a různorodější. Není nutné jet striktně podle učebnice a držet se jen toho, co máte předepsáno. Mějte ji jako základ, ze kterého vycházíte, ale doplňte ji videem, písničkou, pracovním listem, hrou a čímkoliv dalším, co vás napadne.
- NEDĚLEJTE Z TESTU NEJVĚTŠÍ PROBLÉM SEMESTRU
Ve svých skupinových kurzech vždy se studenty píšeme test na konci semestru. Nejedná se ale o nějakého strašáka, před kterým by se měl každý hodit marod. Vždy studentům přesně říkám, co se na testu objeví a lekci před testem pak věnujeme opakování. Probíráme, co komu nejde a proč tomu tak je. Snažím se vše dovysvětlit a studenty povzbudit. Zároveň vždy na test donesu také slovníky. Možná vám to připadá zvláštní, ale občas člověk prostě potřebuje vyhledat slovíčko a v tomto případě je slovník skvělá volba. Navíc takto předcházím nějakému podvádění s telefonem. Ono nakonec nikdy nemůžete přeložit každé slovíčko z testu, to byste ten test psali týden. Je to prostě taková záchranná pojistka, díky které jsou možná studenti více v klidu.
A hlavně si to užijte! Je naprosto neskutečný pocit moct někomu předat své znalosti a zkušenosti a vidět jak se postupně vyvíjí a zvládá další a další věci. Nakonec vám student třeba řekne, že se díky vašich hodin domluvil na dovči, objednal si pivo v restauraci, našel si kamaráda, se kterým se domluví i bez Google překladače a to jsem nevyjmenovala zdaleka vše. Zároveň je nepopsatelné, jak krásně se cítíte, když na konci roku dostanete čokoládu nebo květinu jako poděkování.
Kdybyste si navíc chtěli ještě přečíst mé prvotní pocity, tak můžete skočit rovnou na článek Půl roku jako lektorka v jazykovce, který vznikl v roce 2018.
Vaše Ter
0 comments:
Post a Comment