Showing posts with label Travels. Show all posts
Showing posts with label Travels. Show all posts
O tomhle výletu vám chci napsat už nějakou dobu, ale během lockdownu mi to přišlo takové zbytečné. Teď už se ale vše rozvolňuje a já mám pro vás tip na super výlet s naprosto božským ubytováním.
Další díl evropského cestování je tady. Tento už je bohužel poslední, ale o to víc si jeho sepisování užiju. Mou poslední baťůžkářskou zastávkou byl Milán. Byla jsem tam ubytovaná dva dny před odjezdem domů a ten poslední den jsem se snažila prošmejdit místa, na která člověk nepotřebuje vstupenku.
První zastávkou musela být samozřejmě slavná katedrála Narození Panny Marie (Duomo di Milano). Dojela jsem na místo metrem a už cestou nahoru po schodech se mi naskytl naprosto neskutečný výhled. Na fotkách jsem to tak nikdy nevnímala, ale když tam jste a vidíte tu obrovskou stavbu, která se těm dnešním nemůže vůbec rovnat, tak vás to naprosto pohltí.
Kam jinam pokračovat, než do Galerie Viktora Emanuela II.? Tam podle mě nikdo nakupovat nechodí. Je to místo, kde jsem viděla tolik telefonů a foťáků, že jsem měla chuť zahodit ten vlastní a všem říct, aby udělali to stejné a prostě si tu nádheru jen užívali. Je to fenomenální!
Zbytek dne jsem se doslova toulala. A protože můj batoh, ve kterém jsem si nesla můj život za poslední dva týdny a neskutečné vedro, které ten den bylo, nešlo úplně k sobě, rozhodla jsem se pro krásně strávený čas na lavičce v parku s knihou. A to konkrétně v Parque Sempione. Je to nádherné místo, kde je lavička na každém druhém kroku a garantuji vám, že minimálně jedna bez "majitele" na vás určitě bude čekat.
 |
| Castello Sforzesco |
 |
| Torre del Filarete |
Po rychlém obědě a odeslání pohledů jsem vyrazila na autobusové nádraží. A ty jo, to je něco! No, podívejte se sami.
Právě na tomhle krásném místě se mi ale stala poměrně nemilá věc. Měla jsem se odtud přemístit Flixbusem na letiště, ale žádný zelený autobus se za celou dobu neobjevil. Nakonec jsem si musela koupit náhradní autobus a když jsem to poté řešila s infocentrem, tak mi bylo řečeno, že Flixbus tady jezdí pod jinou značkou. Tak jen menší varování pro ty z vás, kdo tudy budou projíždět.
Příští návštěvu se rozhodně hodlám proměnit v turistu, co se prochází po muzeích a promenáduje se na vrcholcích katedrály. Musím si na to ale vyhradit více času než jen jeden den.
![EUROPE ROAD TRIP [Italy - Milano] 7/7](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSyDreoFAFY7KERX8kMvyezvAFO3WmEf8jFPkbkWAK-01q7JbcIFYuqN8LJlmwUUIILVQ0u3aN4Uu0Vh7hfgRNijbF_LeI0dQLY5dNz2r85hUSwCD33gwl-kqeTDbgJ7B6YKWPFzsAwEI/s72-w976-c-h650/IMG_3919.jpg)
Je to už rok, co jsem si sbalila svých pět švestek do batohu a vyrazila za nosem. Poslední díly mého loňského road tripu najdete tady (část 1, část 2, část 3, část 4, část 5). Teď přichází na řadu předposlední zastávka a tou byla krásná italská Verona, do které bych se mohla vracet každé léto.
 |
| Výhled z Castel San Pietro |
Je to kouzelné městečko, ve kterém na vás dýchne historie tak moc, že si připadáte jako v Romeovi a Julii od Shakespeara. Ne nadarmo tady člověk narazí na Julietin dům. A když píšu "narazí" tak to tak doslova je. Větší řadu jsem snad viděla jen v Louvru na Mona Lisu.
Do Verony se dostanete pěkně z Milána autobusem (Flixbus) za nějakých 300 Kč a cesta trvá necelé dvě hodiny. Já takhle vyrazila z Milána okolo desáté hodiny ráno a zpět jsem byla okolo desáté večer. Možná bych ve výsledku ani tolik času nepotřebovala, ale zase záleží v jakém ročním období město navštívíte. Já byla po pár hodinách chůze na sluníčku celkem unavená a poslední chvilky ve Veroně jsem si užívala s výhledem na řeku Adigio a knihou v ruce.
Než jsem to ale zakotvila u řeky a později se zmrzlinou u Arena de Verona, tak jsem si toho poměrně dost prošmejdila. Start byl z autobusového nádraží a díky tomu jsem jako první narazila na Puente de Castelvecchio, ze kterého je naprosto kouzelný výhled právě na řeku, na město a člověk se může projít i po hradbách, kde si spousta lidí ukořistila fotky na Instagram.
Odtud jsem pak pokračovala na veronské největší náměstí jménem Piazza Bra, na kterém byl rozhodně každý, kdo Veronu navštívil. Najdete zde totiž Arena de Verona. Na to jak je ale Verona turisty vyhledávaná, není na tomto náměstí koncentrace turistů až tak velká. Samozřejmě je okolo spousta lidí, kteří si fotí vzpomínky na sociální sítě, ale můžete si tu bez problémů slízat zmrzlinu, aniž by vám ji kdokoliv shodil z ruky.
Z náměstí jsem pak pokračovala ulicí Via Giuseppe Mazzini. Tu jistojistě poznáte, protože se tudy valí tolik lidí, že doporučuji hlídat si osobní věci a pokud jste klaustrofobici, tak se připravit na velikánský dav. Ten vás ale pravděpodobně postupně donese až ke Casa de Julieta. Kvůli tomu do Verony míří turisté z celého světa. Já se o tomto místě poprvé dozvěděla z filmu Dopisy pro Julii a hned po jeho prvním zhlédnutí jsem se rozhodla, že tam jednou pojedu. A tadá, v létě 2019 se mi to konečně splnilo.
 |
| Casa de Julieta |
Mým dalším cílem byl hrad, který jsem znala z Instagramu. Jmenuje se Castel San Pietro a ten musím na rozdíl od Casa de Julieta doporučit všema deseti. Krásná cesta, i když občas trochu do kopce a na konci na vás čeká naprosto neskutečný výhled.
Když jsem se z vrcholku hradu dostala zase dolů, můj plán byl jasný. Potřebuju někde koupit pohledy. Za celých 16 dní, co jsem cestovala jsem poslala něco přes 20 pohledů, já tenhle papírový pozdrav do schránky prostě zbožňuju a moc mě baví je dostávat, ale i posílat.
Po napsání pohledů a zmrzlině u Arena de Verona jsem se vydala stejnou cestou na autobusové nádraží a odtud už opět Flixbusem do Milána do mého krásného hostelu, o kterém jsem psala v souhrnném článku za rok 2019 (zde). Určitě ho moc moc doporučuji, což ostatně vychází i z celé atmosféry článku, který jsem (nejen) o něm tvořila už nějakých pár měsíců zpět.
![EUROPE ROAD TRIP [Italy - Verona] 6/7](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJIwFc2BvTzmYd_L3xsrPILKdZFctxbBD7jDPSD-xVBBMsnK5PM-7sl6F8CTxEGmLfVkMTYeNjNFGtzgogZ_a3HVLxFunHHNHDQAvvZFjOtpF-Uqea73_KxeYPHlH6yucv7D2RRuhGjSw/s72-w1000-c-h668/IMG_3861.jpg)
Poslední podcast, který vznikal u mě doma za stolem. Tento díl vyšel proto, aby jste na Vyleť z hnízda! tak úplně nezapomněli, abyste měli možnost trochu víc poznat mě jako autorku a abyste si z něj mohli odnést něco málo k rozproudění konverzace a prolomení trapného ticha, které občas mezi lidmi nastane.
Příští díl už se zase vrátím společně s rozhovory, tak doufám, že se těšíte stejně jako já a budete stále na příjmu.
S cestováním po světě je teď sice na nějaký čas utrum, ale i přesto jsem se rozhodla sepsat pár cestovatelských článků, na které před karanténou nebyl čas. Nerada bych všechny ty fotky a tipy, které mám nechala někde zaprášené v šuplíku. První na řadu jsem si vybrala Bristol, ve kterém jsem strávila necelý týden s mojí nejlepší kamarádkou Leou během minulého podzimu. Vybrala jsem si ho i právě proto, abych si zavzpomínala, protože Lea je stále v Anglii a kdo ví, kdy se zase uvidíme. Zároveň si vy můžete udělat nějaký menší plán na výlet do budoucna.
Do Bristolu jsem měla už ověřené letecké spojení z Katovic, které jsou od Ostravy asi dvě hodinky cesty autobusem. Já jezdila vždycky minibusem od Leo Expressu, ale posledně mi bylo řidičem řečeno, že bude linka nejspíš v roce 2020 zrušena a když jsem se teď snažila najít stanoviště přímo na letišti, tak neexistuje, tudíž měl nejspíš pravdu. Každopádně já teda ještě vyrazila z nádraží Ostrava - Svinov na polské letiště a odtud pak pěkně letadlem až do Bristolu.
Although traveling around the world is stopped for a while now, I still wanted to write a few travel articles for which there was no time before quarantine. I don't want to let all the photos and tips dusty somewhere in the drawer. Like a first destination I chose Bristol, where I spent less than a week with my best friend Lea during last fall. I also chose this trip precisely to look at all those memories, because Lea is still in England and who knows when I'll see her again. At the same time you can make some small plans for a trip to the future.
I already had a verified flight connection to Bristol from Katowice, which is about two hours by bus from Ostrava. I always used a Leo Express's minibus, but the last time I was told by the driver that the line would probably be canceled in 2020, and now that I was trying to find the bus stop at the airport, it looks like it doesn't exist, so he was probably right. In any case, I set off from the Ostrava - Svinov train station to the Polish airport and from there by plane to Bristol.
Z bristolského letiště jsem vyrazila autobusem A1 směr autobusové nádraží (zastavuje také na vlakovém nádraží Temple Meads), kde na mě už čekala Leuš. Jízdenku na autobus si můžete koupit buďto přímo v autobuse u řidiče nebo si můžete už předem stáhnout aplikaci, ve které vás zpáteční jízdenka z letiště vyjde o něco levněji. Aplikace se jmenuje First Bus App a můžete ji mít jak na iOS či Android telefonech.
From Bristol Airport, I took the A1 bus in the direction of the bus station (it goes also to Temple Meads Station), where Lea was already waiting for me. You can buy a bus ticket either directly on the bus from the driver or you can download the app, in which a return ticket from the airport will be cheaper. The app is called First Bus App and you can have it on both iOS or Android phones.
 |
| Zdroj: Firstgroup |
Druhý den ráno jsme se po válení v posteli rozhodly, že vyrazíme na snídani. Lea měla pár míst, kam bychom mohly skočit a nakonec jsme vybraly Royal West of England Academy, kde se nacházela taková malá milá kavárnička jménem The Epiphany, která ale bohužel od prosince 2019 ukončila činnost. To ale neznamená, že byste neměli vyrazit na prohlídku muzea, které je pro studenty zcela zdarma a mně osobně se tam moc líbilo.
I'd like to say that the first night we watched a movie together and had popcorn. But since it was us, we had two popcorn, but we were looking out of the window at a party that took place at the neighbors. I swear it was better than Czech comedies.
The next morning, we decided to go for breakfast. Lea had a few places we could try, and in the end we chose the Royal West of England Academy, where there was such a nice little cafe called The Epiphany, which unfortunately closed in December 2019. But that doesn't mean you shouldn't go on a tour of the museum, which is completely free for students and I personally enjoyed it a lot.
Po prohlídce muzea jsme se s Leuš trošku toulaly po městě a zašly jsme vyzvednout její nové zrcadlo, které dotáhla domů jako královna a to bylo prosím větší než ona sama. Chvilku jsme odpočívaly a k večeru vyrazily k přístavu na cider. Vtipné bylo, jak jsme tam obě seděly v bundách se šálama a čepicem a Britky kolem nás chodili v mini sukních.
After visiting the museum, Lea and I wandered around the city a bit and went to pick up her new mirror, which she brought home like a queen, and it is much more bigger than her. We rested for a while and in the evening we went to the port for some ciders. It was funny how we both sat there in jackets with scarves and beanies and the British girls walked around in mini skirts.
Druhý den jsme se rozhodly pro snídani v úžasném podniku The Crafty Egg, kde jsme měly štěstí na poslední volný stůl a objednaly jsme si naprosto perfektní snídani. Já si The Crafty Egg oblíbila už během mé druhé návštěvy Bristolu (tu první byla na kavárenské povalování moc krátká) a o to víc nadšená jsem byla, když mi později Lea řekla, že pro ně fotí. Takže určitě navštivte jejich Instagram, kde najdete i fotky mojí talentované kamarádky.
The next day we decided to have breakfast at the amazing The Crafty Egg, where we were lucky to got the last free table and we ordered an absolutely perfect breakfast. I like The Crafty Egg since my second trip to Bristol (the first one was too short for a cafe tours) and I was even more excited when Lea told me that she is taking pictures for them. So be sure to visit their Instagram, where you will also find photos of my talented best friend.
Po snídani bylo v plánu seznámení s Lejdiným přítelem Ellisem, se kterým jsme se vydali do kavárny a potom jsme si dali procházku směr Clifton Village, kde je to moc pěkné a moc do kopce. V této části najdete také známý Clifton Suspension Bridge, který já sice ještě neviděla, ale nijak mi to žily netrhá. Baví mě objevovat hlavně takové ty uličky a místa, která Lea s Ellisem po pár letech v Bristolu znají. Většinu odpoledne jsem moc nefotila a spíš jsme si všichni užívali ten společně strávený čas a lidi okolo nás si asi užívali, že máme na hlavě všichni tři žluté čepice. Bez toho, aniž bychom se domlouvali. Proto ani nemám žádné fotky z kaváren, které jsme navštívili, ale dám vám tady na ně alespoň odkaz na Instagram jako tip.
After breakfast, I met Lea's boyfriend Ellis for the first time, with whom we went to a cafe and then took a walk towards Clifton Village, where it is very nice and very hilly. In this part you will also find the well-known Clifton Suspension Bridge, which I have not seen, but I don't care that much. I especially enjoy discovering the little alleys and places that Lea and Ellis know after a few years in Bristol. I didn't take much photos most of the afternoon, we just all enjoyed the time together and the people around us probably enjoyed having all of us three yellow beanies on our heads. That's why I don't even have any photos from the cafes we visited, but I'll give you at least a link to Instagram here as a tip.
Z Cliftonu jsme se vydali zpět k Lee domů, kde jsem měla domluvené nahrávání nového dílu pro můj podcast s Martinem (článek s podcastem zde) ohledně jeho života a hlavně studia v Anglii a po nahrávání jsme se s Leou a Ellisem rozhodli, že máme vlastně hlad a vyrazili do města na něco k jídlu. Nakonec jsem skončili v Quay St Diner, kde jsme měli naprosto skvělou večeři. Hned bych si to dala znova.
From Clifton we went back to Lea's home, where I recorded a new episode for my podcast with Martin (article with this episode here) about his life and especially studies in England, and after recording, Lea, Ellis and I decided to eat something and set out for the city. We ended up at Quay St Diner, where we had an absolutely great dinner. I would kill for it right now.
Další den Leu čekala směna v kavárně, kde pracuje. Ta měla trvat tuším do tří hodin odpoledne, doufám, že teď nekecám. Lea mě ráno nechala spát a já pak za ní okolo jedenácté dorazila do práce. Bylo super se projít, po cestě poslat pohledy, poslouchat podcast a nakonec ve Frisce vybalit laptop, dostat krásné kafe a stříhat podcast, který měl vyjít ještě ten den. A taky vyšel. Během toho dorazil taky Ellis a pak jsme i s dalšími Lejdinými kolegy z kavárny zašli na pivo směr naprosto úžasná vyhlídka.
The next day, Leu had a shift at the cafe where she works. Lea let me sleep in the morning, and I arrived at her work around eleven o'clock. It was great to go for walk, send postcards along the way, listen to the podcasts and finally unpack a laptop in Friska, get a nice coffee and edit the podcast, which was about to be released that day. And it actually was. Ellis also arrived during that, and then Lea's other colleagues from the café and I went for a beer in the direction of an absolutely amazing view.
Další naše kroky směřovaly opět k Lee, kde jsme se rozhodli pro odpočinek, popkorn, havlíky a film - Tall Girl na Netflixu.
Our next steps went to Lea's home where we decided to stay in bed, have popcorn and Czech cheese stick and watch a movie called Tall Girl on Netflix.
Další den jsme strávily v podstatě celé dopoledne doma, ale tohle válení jsme vybalancovaly odpoledními procházkami. Nejprve jsme se zastavily na St. Nicholas Market, kde jsme si po dlouhém rozhodování daly oběd v Pieminister, jejichž pobočky najdete i jinde ve městě.
We spent basically the whole morning at home the next day, but we balanced it with afternoon walks. First we stopped at St. Nicholas Market, where after a long decision we had lunch at Pieminister, whose branches can be found elsewhere in the city.
We spent basically the whole morning at home the next day, but we balanced it with afternoon walks. First we stopped at St. Nicholas Market, where after a long decision we had lunch at Pieminister, whose branches can be found elsewhere in the city.
Abychom ten oběd rozchodily, vydaly jsme se na vlakové nádraží Temple Meads, protože kochat se takovými budovami, je vždycky dobrý nápad. Tam jsme si koupily Colu, protože jsme ten den ještě neměly ani trošičku kofeinu a to my potom moc nefungujeme a jelikož Cola není kafe, tak další zastávkou byla naprosto úžasná kavárna, která najdete v takových dvou karavanech jménem Convoy Espresso. O tomto místě jsem se už jednou na blogu zmiňovala a to konkrétně, když jsem psala souhrn věcí a míst, které mi do života přinesl rok 2019 (odkaz zde).
After that we went to Temple Meads Station, because enjoying such buildings is always a good idea. We bought Coke there, because we didn't have a bit of caffeine that day and cause it didn't work very well, because Coke isn't coffee, the next stop was an absolutely amazing cafe that you can find in two caravans called Convoy Espresso. I mentioned this place once before on the blog, specifically when I wrote a summary of things and places that the year 2019 brought to my life (link here).
Když jsme se vrátily zpět do města, tak jsme si zašly na cider, u kterého jsme počkaly na Ellise a pak společně změnili podnik o pár kroků a objednali si pizzu k večeři. Na následujících fotkách si můžete všimnout, jak nadšení jsou lidé v Bristolu z foťáku.
When we returned to the city, we went for a cider, where we waited for Ellis, and then together changed place and ordered some pizza for dinner. In the following photos you can see how excited the people in Bristol are from the camera.
Náš poslední společný den jsme se Leou vyrazily na snídani do takového milého malého podniku, který má naprosto úžasné skořicové šneky, což zjistí i lidé okolo vás během dne, protože si ještě týden budete odevšad vyndávat drobečky. Jmenuje se to tam Farro Bakery a i když je tam poměrně malý prostor na sezení, tak si tam můžete skočit minimálně pro úžasné pečivo a dát si ho třeba po cestě do práce, školy nebo na výlet.
On our last day together, Lea and I went for breakfast to such a nice little bakery, which has absolutely amazing spiced buns, which will be discovered by people around you during the whole day, because you will be taking crumbs out of everywhere for another week. It's called Farro Bakery, and even though there is a small seating area, you can jump in there for at least some amazing pastries and have them, for example, on the way to work, school or on a trip.
Po skvělé snídani a kávě jsme pokračovaly opět na St. Nicholas Market, kde si Leuš chtěla koupit květinu, kterou si tam předem vyhlídla. Jelikož ale květiny ještě neměly otevřeno, tak jsme se potulovaly po trhu, kromě všemožných stánků s jídlem tam najdete taky super obchůdek s dortíky a různými sladkostmi, které jsou ve většině případů veganské a zároveň je tam i část, kde si můžete pořídit nějaké knihy, LP desky nebo oblečení. Prostě taková všehochuť. Po téhle obchůzce bylo ale stále zavřeno, a tak jsme si ještě daly takovou menší procházku kolem trhu.
After a delicious breakfast and coffee, we continued again to St. Nicholas Market, where Lea wanted to buy a flower, which she had seen before. But since the flowers weren't open yet, we wandered around the market, in addition to all sorts of food stalls, you will also find a great shop with cakes and various sweets, which are in most cases vegan and at the same time there is a part where you can buy some books, LP records or clothes. After this tour, however, it was still closed, so we took a small walk around the river.
Květiny nakonec přeci jen otevřely a Lea si tak domů odnášela rovnou dvě. Byla k tomu v podstatě donucena, protože platba kartou byla možná až od 10 liber. Pevně doufám, že květiny stále žijí.
After all, the flowers opened up, and Lea bought two of them. She was basically forced to do so, as payments by card were possible from £ 10. I only hope that the flowers are still alive.
Po zanechání kvítek v novém domově jsme měly jak jinak než hlad. Proto jsme zamířili do Boston Tea Party, které je na Park street hned vedle Frisky, kde Lea pracuje a v podstatě jsem šly tak trochu ke konkurenci. Já už o tomhle řetězci psala v jedno z mém minulých článků z Anglie, kdy jsme s Leou byly na výletě v Bath a dávaly si tam oběd (článek o Bath zde).
After leaving the flowers in their new home, we were hungry again. That's why we headed to the Boston Tea Party, which is on Park street next to Friska, where Lea works, and I basically we visited a competition. I have already written about this chain in one of my last articles from England, when Lea and I were on a trip to Bath and had lunch there (article about Bath here).
Celý den jsme se rozhodly zakončit v Bristol Museum & Art Gallery, kde toho bylo tedy o mnoho více než v muzeu z prvního dne. Viděly jsme tam různá zvířata, kameny, mapy, obrazy, sochy. No prostě od každého něco. Po prohlídce jsme byly už tak unavené, že jsme se rozhodly pro návrat k Lee domů, kde jsem se sbalila a jen tak jsme si povídaly než byl čas vyrazit na autobusové nádraží, odkud jsem jela na bristolské letiště.
We decided to end the whole day in the Bristol Museum & Art Gallery, where there was so much more than in the museum from the first day. We saw various animals, stones, maps, paintings, statues. After the tour, we were so tired that we decided to return to Lea's house, where I packed up, and we just talked before it was time to head to the bus station, from where I went to Bristol Airport.
Naše letadlo mělo asi patnáctiminutové zpoždění a já začínala být mírně ve stresu, protože jsem opět a znova zapomněla na časový posun a na přestup na autobus jsem měla po výstupu z letadla asi dvacet minut. To není mnoho, když uvážíte, že je třeba projít kontrolou a pak dojít na zastávku, která je až na druhém konci letiště. Nakonec jsem to stihla tak tak a naprosto plným minibusem jsem se dostala až do Ostravy. Byly přibližně tři hodiny ráno a mně nezbývalo nic jiného než počkat na tramvaj, která by mě odvezla až domů do postele, na kterou jsem se neskutečně těšila.
Doufám, že se vám článek líbil a že ho třeba využijete na svých budoucích cestách. U většiny podniků jsem si všimla, že momentálně fungují jako dovážka nebo mají zavřeno jen přechodně. Tak snad to tak i zůstane a žádný z nich toto období neodnese svou existencí.
Mějte se krásně
Vaše Ter
Our plane was about fifteen minutes late and I was starting to get a little stressed because I forgot about the time shift again and again and I had about twenty minutes to get on the bus after getting off the plane. That's not much when you consider the need to go through a check and then come to a stop that is at the other end of the airport. In the end, I managed to do it that way and I got to Ostrava with a completely full minibus. It was about three o'clock in the morning, and I had no choice but to wait for the tram, which would take me home to the bed, which I was really looking forward to.
I hope that you enjoyed the article and that you may use it on your future travels. For most food and coffee places, I've noticed that they currently do delivery or are only temporarily closed. Hopefully it will remain so and none of them will have to close forever because of this period.
Have a nice day
Your Ter
