Showing posts with label #VysokoškolákTer 🎓. Show all posts
Showing posts with label #VysokoškolákTer 🎓. Show all posts
Mám okolo sebe spoustu lidí, co na vysokou školu vůbec nešli nebo se během studia rozhodli skončit. Neodsuzuju ani jedno z toho, protože moje cesta na vysokou vznikla hlavně kvůli programu Erasmus a během těch čtyř let studia jsem měla několikrát chuť skončit.
Momentálně si už ale prý můžu říkat paní Hrubá. To, že žena s titulem ztrácí oslovení "slečna" jsem jako správný opozdilec zjistila asi dva týdny před poslední státnicovou zkouškou. Zpět ale k tématu tohoto článku. Řekla jsem si, že je na čase se ohlédnout za celým mým studiem, občas spíš i trochu nestudiem a zjistit, zda to za to opravdu stálo.
Přiznávám, že když jsem v září roku 2016 nastupovala, byla jsem tak trochu jako Mike Wazowski v jeho první den na Univerzitě pro příšerky. Nadšení časem bohužel opadlo, ale to bych předbíhala.
Můj první rok
První dva semestry, respektive hlavně ten první, byly asi mým nejvíce studentským obdobím, které jsem zažila, pokud nebudeme počítat Erasmus. Na čtyři dny v týdnu jsem se přestěhovala na kolej, což bylo asi poprvé, kdy jsem vyletěla z hnízda. Spolubydlela jsem s mou spolužačkou z gymplu, objevovaly jsme nejrůznější místa v Olomouci a v ten rok jsem také poznala ty nejlepší lidi, se kterými jsem pak zůstala až do konce studií a vlastně i po nich.
První semestr jsem si nadšeně zapsala tolik předmětů, že jsem pak o zkouškovém nevěděla co dříve, chodila na party a po pár hodinách spánku rovnou do školy, poznala pár erasmáků, chodila skoro každý týden do kina, zjistila, že Billa je vlastně sakra drahý supermarket a raději se spokojila s Lidlem.
Být studentem v Olomouci je za mě sen. Za normální situace je tam neskutečně mnoho aktivit, které jako student můžete dělat a akcí, kterých se můžete účastnit.
Ve druhém semestru jsem se rozhodla jít na konkurz, abych mohla ve druháku vyjet na Erasmus a zároveň jsem od března začala dojíždět (článek zde). Dojíždění člověka naučí trpělivosti a někdy ho i připravuje o nervy. Zpoždění vlaku bylo na denním pořádku a když jsme přijeli na čas, tak to byla taková mini osobní oslava. I když je Ostrava od Olomouce vlakem asi 55 minut, tak když k tomu připočítáte každou cestu minimálně 10 minut zpoždění a cestu z domu na nádraží a pak na univerzitu, může to být poměrně únavné.
Studentský život se mi tento semestr na čas utlumil.
Můj druhý rok
Můj druhý rok začal na Tenerife, jednom z Kanárských ostrovů. Když se znovu zeptám: "Stála ta vysoká za to?" tak už jen kvůli tomuhle půl roku bude odpověď kladná. Veškeré zápisky z mého kanárského Erasmu najdete zde.
Dny, kdy člověk řešil jenom univerzitu a kam pojede na výlet, nebo kde si zajde s kamarády na pivo či víno.
Druhý semestr jsem už byla zpět v ČR. Od února jsem začala pracovat jako lektorka v jazykovce (článek zde) a můj další půl rok se rozložil mezi čas strávený na přednáškách, ve vlaku, v práci a v posteli. Volným a bezstarostným chvílím odzvonilo.
Můj třetí rok
Třetí rok byl pro většinu mých přátel a spolužáků rokem posledním. Všechny čekalo psaní bakalářky a učení se na státnice. Já se díky Erasmu rozhodla, respektive jsem neměla jinou možnost, než prodlužovat. Ve výsledku mi to ale zas tak moc nevadilo. Jedinou nevýhodou bylo, že jsem se na většině předmětů střetávala s lidmi z nižšího ročníku a tak jsem většinu mých přátel vídala méně a méně.
Pomalu a jistě jsem s mou vedoucí konzultovala psaní bakalářské práce, ale všechno se to neslo na klidné vlně, protože mi v hlavě neustále hrála věta, že mám ještě rok čas.
Všichni ti, co jsem znala postupně vše zvládli a před jméno si mohli napsat Bc.
Můj čtvrtý rok
Tentokrát už strašák jménem státnice a bakalářka čekal i na mě. V zimním semestru jsem se tím nijak nestresovala. Patřím k lidem, kteří vše vidí černě až těsně před cílovou rovinkou a zbytek času žijí hlavně přítomností. Přesně proto jsem během zimního semestru stihla víkend s mojí erasmáckou kamarádkou, dvakrát výlet do Anglie za těmi nejbližšími a poctivě jsem pracovala na rozvoji mého z června čerstvého podcastu Vyleť z hnízda.
V lednu jsem splnila zkoušky a pomalu si začala uvědomovat, že by bylo fajn, začít už konečně psát tu bakalářku. Jak ale všichni víme, od března se nám trošku převrátil život a začala celostátní karanténa spojená se světovou pandemií. Škola nám přešla na distanční výuku, což znamenalo dvakrát tolik seminárních prací, což se v době sepisování bakalářské práce úplně nehodí. Zároveň se celý svět zastavil a já jsem měla problém být jakkoliv produktivní. Bakalářku jsem se rozhodla odevzdat až v druhém termínu, který připadl na konec června a protože vyhlídky na jakékoliv cestování byly v nedohlednu, rozložila jsem si i státnice. Jedny jsme se rozhodla absolvovat v červenci (1.7.2020) a druhé odložila na srpen (26.8.2020). Někdy v květnu mi přišel email o přijetí na magistra, které proběhla až moc hladce - ústní pohovor byl v rámci pandemie zrušen. Plán to byl vlastně docela pěkný, akorát jsem nepočítala s tím, že by se mohlo něco zvrtnout.
V červnu jsem odevzdala bakalářku, i když ji moje vedoucí v podstatě ani nečetla.
V červenci jsem úspěšně zvládla státnice ze Španělské filologie.
Celé léto jsem ztratila nad myšlenkovými mapami, do kterých jsem měla rozepsané všechny státnicové otázky.
V srpnu jsem vyrazila na státnice ze Žurnalistiky a tam přišel ten kámen úrazu. Jedna ze čtyř zkoušek prostě nevyšla.
Asi na hodinu se mi zhroutil svět. Magistr v háji, plány v háji a všechno kvůli jedné zkoušce. Protože se mi ale po cestě ze státnic zpozdil vlak asi o hodinu, měla jsem dost času na to, abych vymyslela minimálně čtyři plány B.
Věřím na osud a brala jsem to jako něco, co se prostě mělo stát.
Můj pátý rok
A tak se stalo, že jsem tříletý obor studovala roků pět. V září jsem obhájila bakalářku a měla další půl rok jen pro sebe. Jasně, pracovala jsem, ale ten čas, který bych normálně věnovala škole byl najednou jen můj. Četla jsem, začala opět cvičit, chodila na procházky a užívala si čas s rodinou.
Letos v lednu jsem konečně dodělala i poslední zkoušku (12.1.2021) a už chybí jen vyzvednout diplom, abych si mohla na zvonek oficiálně napsat Bc. Tereza Hrubá. Dělám si legraci. Nejsem zrovna z těch lidí, kteří by si to psali i na čelo. Osobně si myslím, že to není nic speciálního a titul Bc. má dnes už spousta lidí. Já jsem hlavně ráda, že jsem se na to nakonec nevykašlala a opravdu to dotáhla až do konce. Moc děkuju všem, kteří mě podporovali a vždycky mi řekli: "Sakra Terez, teď už to přece nevzdáš!"
Podtrženo, sečteno - tohle bych poradila svému mladšímu já
- Pečlivě přemýšlejte, jaký obor chcete studovat. A jestli je to něco pro společnost neperspektivního - fotograf, ilustrátor, herec, jednoduše cokoliv, co by vám mohl někdo vyvracet, tak si za tím jděte. Nenechte si rozmluvit vaši vášeň. Je to totiž váš život.
- Připravte se na to, že studium nebude procházka růžovou zahradou a že věta "Konečně budu studovat to, co mě baví" není tak úplně pravda. Ono v každém oboru se najde něco, co nebude vaším šálkem kávy.
- Zápis na předměty je větší adrenalin než skok s padákem.
- Lidé, které si na vysoké zamilujete vám v životě zůstanou už navždy.
- Využijte jakoukoliv možnost vyjet do zahraničí, kterou vám univerzita nabídne. Kdy jindy budete moci skoro zadarmo odjet do zahraničí, studovat s minimálními starostmi a bez závazků?
- Vězte, že zkouška je od slova zkoušek a žádný nepodařený zápočet či test nestojí za vaše duševní zdraví nedej bože něco horšího. Když nejde o život, jde o hovno.
- Družte se, choďte na pivo, zapojujte se do studentských aktivit a sakra si ten studentský život užijte.
Každý, s kým se v životě potkám, mě v něčem předstihuje. Tak se od něho učím. - Ralph Waldo Emerson
Mému "jednoduchému" životu jako studentce pomalu ale jistě odzvonilo. Zbývá mi pár měsíců a je třeba začít se zabývat větou "Co potom?". Jelikož teď trávíme daleko více času doma a na internetu můžeme najít snad úplně cokoliv, na co si člověk pomyslí, rozhodla jsem se, že kromě sebe rozvojových knih dám šanci také online kurzům. O tom, že mnohé univerzity nabízejí online kurzy jsem se dozvěděla už někdy na gymplu. Náš profesor byl do tohoto stylu vzdělávání poměrně zamilován a tak nás neustále zásoboval odkazy a tipy na to, kde si udělat kurz na Excel, případně jak se naučit řídit letadlo.
Říká se: "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš". Úplně bych netvrdila, že už u mě došlo na stáří, ale pár let ze střední pryč jsem a právě na našeho učitele informatiky a dějepisu jsem si vzpomněla při surfování po internetu.
Nevím, jestli jsem takový šťastlivec, nebo to byla čistě náhoda, ale projížděla jsem většinu výukových stránek zrovna v období Black Friday. O to víc nadšeněji jsem se tedy do kurzů pustila a spoustu jsem si jich uložila do seznamů přání.
Zároveň mě po absolvování pár hodin výuky napadlo, že bych mohla sepsat článek právě na toto téma. Vzdělávat se člověk přeci může doživotně a je jen dobře, když má z čeho vybírat. Zároveň vím, že podobný článek vznikl i pod rukama blogerky Veroniky Tázlerové (článek zde) a nemám v úmyslu ho kopírovat. Samozřejmě pár shodných odkazů tady najdete, ale chtěla bych přidat i něco dalšího, co u Veru třeba chybí a já to mám ozkoušené osobně nebo potvrzené od přátel.
ZAHRANIČNÍ ZDROJE (je třeba ovládat angličtinu)
ZDARMA:
- Alison (některé kurzy jsou placené, ale najdete tam i mnoho těch, které jsou zdarma)
- Learning by LinkedIn (můžete využít první měsíc studia zdarma)
- TED
- edX (některé kurzy jsou zdarma, ale pokud chcete certifikát, je třeba si za něj zaplatit)
- Future Learn
- Youtube (YouTube asi všichni moc dobře známe a záleží pak jen na vašich jazykových schopnostech, jak moc ho využijete. Jen připomínám větu ze seriálu The Social Dilemma: "Nikdy neklikejte na to, co vám YouTube doporučí, raději si vše vyhledejte sami")
PLACENÉ:
- Udemy
- Doměstika
- Netflix (mohlo by se zdát, že tato platforma je dobrá jen na bezhlavé sledování seriálů a filmů, ale opak je pravdou. Člověk na Netflixu najde nespočet velmi zajímavých a poučných dokumentů, které mu mohou dost často velmi rozšířit obzory)
- Simple Habit (chtěla jsem tady zařadit i aplikaci, díky které nebudete objevovat svět, ale spíše sami sebe)
V rámci zdrojů, které jsou v cizím jazyce nedám dopustit na TED. Tam na vás sice nečeká zásoba kurzů, ale najdete tam takové množství videí nacpaných inspirativními lidmi a názory, že vám ani nebude vadit, že neinteragujete napřímo. Stačí hltat každé slovo prezentujícího.
Já používám TED hlavně prostřednictvím jejich mobilní aplikace, protože mi vyhovuje, že si tam člověk může ukládat různé prezentace na později, případně si je i stáhnout a sledovat je pak díky tomu offline.
DOPORUČUJI Z TED:
YouTube je jedna velká "myslivna" a když s ní umíte pracovat, můžete se dostat k velmi zajímavých a poučným věcem. Je ale třeba používat selský rozum a pečlivě volit, co si pustíme a poslechneme.
DOPORUČUJI Z YOUTUBE:
V rámci kurzů jsem si nejvíce oblíbila Udemy. Naprosto se mi líbí systém, kterým kurzy fungují a hned první, který jsem absolvovala, vedl naprosto skvělý lektor, který byl neskutečně vtipný a já tak měla z kurzu opravdu ojedinělý zážitek.
Já zatím absolvovala kurz Adobe Illustrator CC - Essentials Training Course a začala jsem také Adobe Photoshop CC - Essentials Training Course. Oba tyto kurzy vede Daniel Walter a protože mi přišel skvělý, vtipný a opravdu mi něco předal, rozhodla jsem se i pro pokračování kurzu Adobe Illustrator. Všechny odkazy na kurzy najdete po rozkliknutí názvu a vězte, že to není žádná spolupráce, jen jsem chtěla doporučit něco, co mi opravdu vyhovuje a nadchlo mě to. Posledním kurzem, který si plánuji přes Udemy zatím udělat je Social Media Marketing Mastery, protože jsem si říkala, že bude fajn vědět o sociálních sítích o něco více než běžný uživatel.
DOPORUČUJI Z NETFLIXU:
Our Planet (2019)
Minimalism (2016)
Rotten (2018 - 2019)
A plastic ocean (2016)
Cowspiracy (2014)
The Milk System (2017)
Explained (2018 - 2019)
History 101 (2020)
Mám za to, že člověk by měl prvně poznat hlavně sám sebe a až později objevovat vše okolo nějak víc do hloubky. Právě proto jsem se zde rozhodla zařadit i aplikaci Simple Habit, která mi vyhovuje ze všech meditačních aplikací asi nejvíc. Má tam různé tipy meditací, podle toho, čím si zrovna procházíte a zatím mi vyhovovali i hlasy, které jednotlivé sezení namlouvají. Navíc u toho strávíte třeba jen pět minut denně a kdo ví, třeba se z toho opravdu stane váš simple habit.
ČESKÉ ZDROJE (tady si najde to své každý, aniž by musel znát nějaký cizí jazyk)
ZDARMA:
- Seduo (najdete tam pár kurzů zdarma, zbytek je třeba si zaplatit)
- Duolingo (pro česky mluvící je tam zatím bohužel jen angličtina, ale pokud ji zvládáte, tak si můžete dát skoro kterýkoliv jazyk. Já se takto snažím zlepšit francouzštinu a naučit se něco z katalánštiny, ale doporučuji to spíše pro slovní zásobu, z gramatiky vám to až tolik nedá)
- Česká veganská společnost (zařadila jsem ji zde, protože i když jsou občas některé webináře placené, spoustu jich tam najdete zdarma + je u nich na webu k dispozici velké množství e-booků zdarma)
PLACENÉ:
Kurzy a přednášky zdarma je třeba hledat důkladněji, ale i na takové narazíte. Na Dolleru si můžete například stále vložit do košíku záznam webináře Honzou Emlerem na téma Buď efektivní i na dálku.
Petr Ludwig občas také nabízí online přednášky pro veřejnost, kde se stačí jen zaregistrovat. Je to super způsob, jak zjistit, jestli vám daný člověk a jeho smýšlení vyhovuje a případně si pak třeba zakoupit některý z jeho dalších webinářů. Naposledy jsem se takto dostala na webinář na téma myšlenkové mapy.
Díky Vím víc jsem měla možnost absolvovat kurz ohledně blogování, ale už je to delší dobu a tak se mi ho bohužel nepodařilo dohledat.
Nakonec jsem se rozhodla ještě doporučit pár vzdělávacích podcastů, které najdete klasicky v podcastových aplikacích (Spotify, Apple Podcasts).
DOPORUČUJI PODCASTY:
Zkoušeli jste se už nějakým způsobem vzdělávat v rámci internetu? Ať už je to třeba podcast nebo čtení článků, všechno se počítá! Dejte mi vědět do komentářů, ráda objevím něco, co ještě neznám.
Téma Erasmus je mi dost blízké, proto jsem se rozhodla věnovat mu jednu epizodu Vyleť z hnízda! a posbírat pár tipů, jak svůj Erasmus pobyt co nejlépe využít. Asi před dvěma lety jsem na toto téma psala i článek, který jsem měla pro tento podcast jako základ, ale bude třeba jej aktualizovat, protože jsem našla hodně nových hacků a zároveň je tam i pár starých, které už nefungují. Až tohle budete číst, tak je článek aktualizovaný, takže pokud neradi posloucháte podcasty, můžete mrknout na textovou verzi.
Fííha... tenhle rok byl fakt rychlý, šílený, cestovatelský, krásný, plný lásky, nových přátel, nových plánů, pracovní, školní... Naučil mě, že (půjčím si na to citát od Weef) míň věcí, je mnohdy víc zážitků, že tequila není pro mě, že kafe se dá pít i jinak než to instantní, že ne všechno musí být na fotce, aby se to uchovalo v paměti, že potřebuju novou kérku, že tramvaj je skvělý místo na sledování seriálů, že škola není zase až tak důležitá, že je třeba si vážit přítomného okamžiku, že #shorthairdontcare, že letenku je třeba koupit ten den, kdy ji najdete, že u mě nepřežije žádná květina (ani kaktus), že vlastní houpačka na zahradě je život, že se zvládnu podělit o postel (čistě ze spacího hlediska), že zrzavá měla být moje původní barva vlasů, že z mozzarelly mi není zle, ani s mojí alergií na laktózu (to považuji asi za největší úspěch tohohle roku) a spoustu dalších věcí...
Nejlepší půl rok mého života! Touhle větou bych mohla popsat těch pět měsíců, které jsem strávila na Tenerife v malém větrném městě La Laguna. To bych ale nebyla já, abych to odbyla jen tou jednou větou. Ne, ne, ne. Já se tady hodlám dojímat, takže jsem si už předem připravila krabici kapesníčků (kterou tady mám momentálně i kvůli rýmě), zahrabala se do deky a jde se na to.
Abych pravdu řekla, na vysokou jsem šla jen ze dvou důvodů: A) S gymplem nejsou zrovna skvělé vyhlídky, co se práce týče a po pár brigádách jsem si neuměla představit, že bych do konce života pracovala někde v McDonaldu B) Věděla jsem, že chci jet na Erasmus, a to bez vysoké prostě nejde. Hned v prváku jsem si řekla, že se teda přihlásím na výběrové řízení a zkusím štěstí (vlastně to bylo až druhé kolo, protože já a rozhodování není zrovna super kombinace). Zájemců bylo málo, a tak se stalo, že mě vybrali vlastně ještě ten den a já začala na Pinterestu vyhledávat obrázky Tenerife a na Yelpu si ukládala všemožné podniky, kam "určitě" v září vyrazím. Letní semestr utekl jako voda, byly tady prázdniny a najednou bylo 1. září a já řešila, že není možné se na pět měsíců sbalit do dvou kufrů, kdy ten jeden byl jen příruční.
Tak jsem se rozhodla zrekapitulovat naši sobotní výpravu do Olomouce, kde jsme se jeli podívat na Den otevřených dveří Univerzity Palackého.Vyrazili jsme o půl deváté vlakem z Ostravy dohromady Já, Andy a Denis. Když jsme vystoupili v Olomouci a nenašli dopravu zdarma na Univerzitu, rozhodli jsme se, že pojedeme tramvajkou. Vzhledem k tomu, že ani jeden z nás to tam nijak extra nezná, tak jsme vystoupili nějak moc brzo. Ale naštěší hned u zastávky byla mapa a my jsme se rozhodli, že na filozofickou fakultu vyrazíme pěšky parkem.
Líbilo se nám, jaký byl všude klid, ale je pravda, že ten je o víkendu i v Ostravě. Dorazili jsme na filozofickou fakultu, kde jsme našli Andrejčinu katedru politologie a zjistili, že testy a katedra žurnalistiky jsou někde úplně jinde...
