#TervAnglii Day 4 [London]

Všechny zdravím! Dneska jsem tady opět s novým článkem a třeba vám s ním i zpříjemním nedělní den.Co vy na to? Já osobně nemám neděle moc ráda, vždycky mám při nich takový divně špatný pocit (hlavně k večeru). Tentokrát je to bude zase článek ze série #TervAnglii a víte co? Už je to bohužel předposlední část.

Hello everyone! Today, I'm here again with a new article and maybe it will help you to survive Sunday.What do you think? I personally do not really like Sunday, I always have such a strange feeling (especially in the evening). This time, it is again the article from the series #TerinEngland and you know what? It's unfortunately the penultimate part.

Ráno jsme si nastavily budíka, abychom měli na Londýn opravdu celý den. Zašly jsme si na snídani, hodily na sebe teplejší oblečení a vyrazily na nádraží, které bylo od našeho hotelu asi 10 kroků. Hned u nádraží nastal první měnší problém: neměli jsme ponětí jak a jaký typ lístků (já tomu říkala celou dobu vstupenky) potřebujeme. A jelikož na nádraží nebyla živá duše, tak jsme začaly trošku panikařit. Naštěstí si to tam za chvilku přicupital nějaký Angličan, který byl tak milý a pomohl nám koupit Travel cards na které jsme pak už jezdily celý den (díky bohu).

In the morning we set an alarm to have whole day in London. We went to breakfast, threw on warmer clothes and went to the station, which was from our hotel about 10 steps. Right at the station occurred the first small problem: we had no idea how and what type of tickets we need. And since the station was not a soul, we started to panic a little bit. Fortunately there for a while scuttled an Englishman who was so kind and helped us buy Travel cards which we then traveled all day (thank goodness).

Mamka se chtěla vyfotit i u automatu, aby všichni chápali, jak složité pro nás bylo si tam koupit lístek

Mum wanted to take a picture of the machine, so that everyone understood how difficult it was for us to buy a ticket

První věc/místo(?), na které jsme narazily po východu z nádraží bylo London Eye. V Londýně bylo ten den opravdu nádherně a fakt překvapivě teplo, takže jsme se prošly okolo Temže a pozorovaly tu nádheru, spoustu turistů a místních, kteří běhali na nábřeží.

First thing / place (?), we encountered after the exit of the station was the London Eye. In London, really beautiful weather and really surprisingly warm, so we walked past the Thames, watching the beauty, plenty of tourists and locals who ran on the embankment.

Pak už jsme vyrazily směr místa, která jsem měla vyznačena a mapě a věřte mi, nebylo jich zrovna málo. Když je mamka viděla, tak ji málem omylo. Šly jsme přes The Golden Jubilee Bridge, na kterém jsme si udělaly moc pěkné fotky s Big Benem a London Eye a jelikož po nás jedna dvojice chtěla společnou fotku, tak se naoplátku nabídli, že nás vyfotí také.

Then we went the direction of places that I had marked on the map and believe me, there were not just a little. When my mom saw it she was really scared about it. We walked across the Golden Jubilee Bridge, on which we made very nice pictures with Big Ben and the London Eye as one of us wanted to pair shared a photo, so in return offered to take a picture of us as well.

Pak jsme se tedy vydaly cestou necestou směr Westminster a pocestě narazily na Scotland Yard (to jsem musela vyfotit mamčinému příteli, který je fanoušek Sherlocka Holmese), na nějakou přehlídku vojáků na koních a samozřejmně na spoustu telefonních budek.

Then we went with direction of Westminster and we hit the Scotland Yard (I had to take a pic of it for my mum's boyfriend who is a fan of Sherlock Holmes), to a parade of soldiers on horseback and of course a lot of phone booths.

Odtud vedly naše kroky do St. James' Parku, kde mě to opravdu okouzlilo. Prostě kus přírody uprostřed města se spousto zeleně a zvířat (kachen, pelikánů, veverek...). No a tento park nás dovedl až k Buckinghamskéhu paláci. Překvapilo mě, že i přes nápor turistů byl park plný běžců, kteří se prostě snažili proběhnout kterýkoliv dav, co jim přišel do cesty.

Then our steps leaded to St. James' Park, where I was really delighted. Just a piece of nature in the city center with lots of greenery and animals (ducks, pelicans, squirrels ...). Well, this park has led us to Buckingham Palace. I was surprised that despite the onslaught of tourists, the park was full of runners who are simply trying to run any crowd what they came across.

Od Buckinghamu jsme se vydaly hledal stanici metra, jelikož naším dalším cílem byl Wimbledon, který je celkem daleko od centra. Metrem jsme jely asi půl hodinku i s přestupem. A víte co? V metru jsem se vyznala 100x lépe než na povrchu. A proč zrovna Wimbledon? Kdysi jsem hrávala tenis a pořád jsem takovým menším fanouškem, takže to byla jasná volba.

From Buckingham, we went looking for the metro station, as our next destination was Wimbledon, which is quite far from the center. By subway we went about half an hour and with change. And you know what? In the subway, I confessed 100x better than on the surface. And why Wimbledon? I used to play tennis and I'm still such a small fan, so it was the obvious choice.

No a jelikož jsme tam byly zrovna týden před referendem #BREXIT, tak jsme viděli i spoustu kampaní pro a proti. A k jedné takové kampani patří i následující fotka.

Well, since we were there just a week before the referendum #BREXIT, so we saw a lot of campaigns for and against. And one such campaign includes the following picture.

Naše další jízda metrem směřovala na Picadilly Circus, kde jsem s nadšením obdivovala vše, jelikož mi to tam připomínalo tu napínavou scénu z Harryho Pottera!

Our next subway ride facing Piccadilly Circus, where I enthusiastically admired everything, because I'm reminded that there suspenseful scene from Harry Potter!

Pak už jsme si to štrádovaly směr Oxford street a Primark, který byl pro mě premiérou (a naštěstí ne nijak hroznou).

Then we went to Oxford Street and Primark, which for me was the premiere (and thankfully was not terrible).

Po cestě jsme potkaly i orchestr

On the way we met an orchestra

Naší další zastávkou byl Nothing Hill, od kterého jsem teda asi očekávala víc, ale i tak nemůžu říct, že by to tam nebylo pěkné.

Our next stop was Notting Hill, from whom therefore I probably expected more, but I can not say that it wasn't nice.

Naším předposledním bodem na seznamu byla Neil's Yard, kteoru jsem prostě odmítla vyškrtnout, i když už jsme byly na pokraji našich sil. Je to tak neskutečně kouzelné a nádherné místo plné barev a krásných kaváren, že bych tam klidně zůstala bydlet v odpadkovém koši, jenom abych to mohla vidět každý den.

Our penultimate item on the list was Neil's Yard as you provide I simply refused to strike, even though we were on the verge of our forces. It's so incredibly charming and wonderful place full of colors and lovely cafes that I'd stayed to live peacefully in the trash can, just so I can see it every day.

A naší poslední zastávkou byl London Bridge, ze kterého jsme měli pěkný výhled na Tower Bridge.

And our last stop was London Bridge, from which we had a nice view of the Tower Bridge.

Po cestě na metro mamku málem přejely dvě motorky, jelikož se podívala na druhou stranu - KLASIKA. Pak jsme teda jely zpět na nádraži Waterloo, ale samozřejmně jsme byli tuším na East a my potřebovaly na West, takže po asi půlhodince bloudění, návštěvě Tesca a obdivování Costa Coffee automatu, který chci domů, jsme se zeptaly (dobře, já jsem se zeptala) na cestu jednoho miloučkého dědy a ten už nás díky bohu poslal správně. Nádraží bylo šíleně obrovské a já byla tak vyšťavená, že jsem ho zapomněla vyfotit. S mamkou jsme našly každá jiný vlak, který jel k nám do Felthamu, vybraly jsme teda ten dřívější a zapadly do sedaček, kde jsme odpočívaly až do do naší cílové stanice. Po cestě k nám akorát nastoupila taková mladá dvojička (kluk a holka, kdy mamka tvrdila, že jim je dokupy 15), kteří se celou dobu olizovali a pusinkovali tak nahlas, že jsme se prostě nemohly nesmát. Večer jsme zakončily v klasicky na wifině v hospě "na jedno" a šly jsme spát.

On the way to the subway mom had almost an accident with two motorcycles, as she looked at the other side - classic. Then we went back to Waterloo, but of course we were suspect at the East and we needed to West, so after about half an hour of wandering, visiting Tesco and admiring Costa Coffee machine, which I want to have it at home, we asked (well, I asked ) on the path of one nice old man, who had sent us thank God properly. The station was insanely huge and I was exposed to that I forgot to take pictures of it. Mom and I have found each other train, which took us to Feltham, we chose the earler one, and thus fit into the seats, where we rested until our destination. Along the way, joined us just such a young couple (boy and girl, mum claimed that they have the pieces together 15), who had all the time licking and kissing so loud that we simply could not laugh. We ended the day in classically "Wifi pub" and we went to sleep.