Hello, I am Tereza and I am a irreclaimable dreamer. I am from the third biggest town in Czech republic and I lived five months in the Canary Islands, which was the best experience of my life. I write about everything what comes to my mind and I am just living the life as it goes by. I study journalism and spanish filology at UPOL in Olomouc and one day I will be a hockey commentator and a famous writer. If you would ask people who know me well, which words would describe me, I'm sure they would say something like - the elephant colour, Harry Potter, traveling, coffee, mint tea, food, sharks, mugs and my crazy mum (in the good way, of course). So welcome to my blog, where you will have, as I hope, a great time.

Ostrava je pro výlet jako dělaná


Pauza. Mrtvo. Psací blok. Nestíhání. Absolutní nechuť dělat cokoliv jiného, než bylo nutné. Tak nějak by se dal popsat můj poslední měsíc. Jenom se modlím, aby byl ten sluníčkový duben minimálně o 100% lepší a pozitivnější, protože nevím, kde mám tu energii pořád brát. Já ji vlastně už ani nikde neberu. Prostě jenom doufám, že mi nějaký den ve schránce přistane balíček dobré nálady, nebo nějaký The sims kód stylem "maxmotives", který by mi doplnil všechny lidský potřeby na 100%. Bohužel nic takového nedorazí, takže prostě spoléhám na to, aby už to jarní sluníčko vydrželo na furt a já konečně začala trošku žít, než jen přežívat. 

Každopádně jsem se s vámi dneska chtěla podělit o pár mých zážitků z únorového víkendu, kdy mě u mě "doma" v Ostravě navštívila moje milá kamarádka Magda, kterou jsem poznala na Erasmu a užily jsme si společně skvělé tři dny nacpané programem od rána do večera. 


Musím říct, že jsem se na ten víkend těšila jako naposledy na Vánoce v Česku. Magda přijela autobusem z Varšavy (aha, já Vám zapomněla říct, že je to Polka) někdy ve čtyři ráno, takže jsme se přivítaly a zase padly ke mně do postele, kde jsme zůstaly do devíti do rána a dospávaly, abychom pak přes den mohly fungovat na 110%. 


Naší první páteční zastávkou bylo Cøkafe, což je jedna z mých nejoblíbenějších kaváren a i když by vám nejspíš Lea řekla, že je to kvůli jejich baristovi, tak pokud vyzkoušíte jejich kafe, tak zjistíte, že i kdyby tam žádný pěkný barista nebyl, tak bych tam byla pečená vařená. Potvrzuje to i fakt, že se tam Magdě moc líbilo. 

Z Poruby jsme pak pokračovaly do centra města, kde jsem Magdulince ukázala centrum Ostravy a vytáhla ji na naši městskou radnici, která má nejvyšší radniční věž v celé České republice a máte z ní výhled na celou Ostravu. 








Jelikož jsme z toho výhledu dostaly docela hlad, tak jsme se vydaly směr Faency Fries, protože byla nutnost Magdu vzít na ty nejlepší hranolky v Ostravě, na které jsem pěla chválu už v předchozím článku. 



Hranolky jsme si snědly po cestě na Masarykovo náměstí, kde se zrovna ten víkend otvírala "Korejská vesnice", kde se dalo sehnat spousta korejských dobrůtek a suvenýrů, díky Zimním Olympijským hrám, které se letos pořádaly v Pchjongčchangu.







Další den jsme vyrazily na City Cross Sprint, který se konal v Dolní oblasti Vítkovic, takže to byla zároveň skvělá příležitost Magdě ukázat tu pořádnou industriální část Ostravy. Den jsme pak zakončily plesem.







Jelikož jsme ten den nešly spát zrovna se slepicemi, tak jsme náš poslední společný den a zároveň den Magdiného odjezdu využily k odpočinku a menší procházce po naší vesničce. Večer jsme si ještě pustili Mimoně a v jedenáct už jsem se s mojí milou Polkou loučila na nádraží, když nastupovala do autobusu směr Varšava. 









Byly to skvělé a totálně nacpané tři dny a já doufám, že pokud vyrazíte někdy do Ostravy, tak třeba některé z těch míst, na kterém jsme byly my s M., zajdete také. 

COFFEE & FOODIE TIPS | FÆNCY FRIES


Protože jsem už nějakou tu dobu zpět v Česku, tak jsem si říkala, že je čas na další z mých Coffee & Foodie tips. Jelikož mě tady v lednu navštívila kamarádka z Erasmu, rozhodla jsem se ji vzít na ty NEJLEPŠÍ HRANOLKY, jaké si člověk v Ostravě může dát. Kam, že jsem ji to teda vzala? Do FÆNCY FRIES. Tenhle street food koncept, který pochází právě od nás z Ostravy tady máme už nějakou dobu, během které si podle mě vybudoval skvělé jméno a kdykoliv se tam stavíte pro hranolky, tak si budete muset chvilku počkat, protože na tuhle mňamku denně chodí obrovské množství lidí. 



Hranolky jsou vyráběny z brambor vypěstovaných v České Republice, v podhůří Beskyd nebo na Vysočině. K hranolkům si můžete vybrat z nabídky dipů, které se obměňují také podle ročního období, takže během roku můžete vyzkoušet různé druhy, aniž byste se některého z nich přejedli. Dipy jsou navíc i ve veganské verzi, takže pokud patříte do škatulky veganů, nemusíte se bát, že byste odešli s prázdnou. 





Kam přesně se vydat, když vás popadne chuť na tyhle skvělé hranolky? Pobočky najdete v Ostravě a Olomouci, ale brzy se tenhle skvost otevře i v Liberci. 




Otevřeno mají vždy od 11°° do 19°° a v Ostravě si na tuhle úžasnost můžete skočit i v sobotu, kdy tam jsou od 13°° do 18°°. 
Taky teď máte chuť tam vyrazit a poručit si jeden kornout plný hranolek? Protože já si rozhodně udělala neskutečné chutě. Ještě že tam zítra beru na oběd kamaráda, který tuhle mňamku, za skoro dva roky studia v Olomouci, ještě nevyzkoušel a to je podle mě hrozný nedostatek. 
A teď jedna dobrá zpráva pro vás, kteří to máte do Ostravy, Olomouce a Liberce daleko. Nezoufejte, protože Faency fries najdete i na různých festivalech jako jsou Colours of Ostrava, Fingers Up a ten seznam se určitě ještě rozšíří, takže nezapomeňte sledovat jejich Facebook a Instagram



ŽIJTE MALIČKOSTMI


Vždycky mě bavilo pozorovat lidi #nostalker a věci kolem sebe a občas mi ty maličkosti, které vidím, prostě zlepší den. 
Třeba když jsem jela v tramvaji a zahlédla tam kluka, který četl O myších a lidech. Říkala jsem si "Ve které části asi zrovna je? Líbí se mu ten příběh?". Když jsem se včera večer vracela domů a po týdnu viděla konečně hvězdy. Hrozně mě baví tam hledat různá souhvězdí. Když jsem procházela kolem naší malé říčky a zjistila, že už rozmrzá a zase se dostává zpět do života - jaro je tady! Když mi přijde zpráva, na kterou čekám dva dny. Když mi někdo z vás okomentuje článek. Když zjistím, že mám volný víkend. Když mám víno. Když vidím jídlo. Když strávím čas s kamarády. Když si můžu po dlouhém dni lehnout do postele. Když otevřu novou knihu a cítím její vůni. Když mi ve sluchátkách začnou hrát písničky z High school musical. Když v prosinci padá první sníh a já cítím blížící se Vánoce. Když někdo navrhne, abychom si pustili Harryho Pottera nebo Čelisti. Když má naše profesorka na sobě tričko "Normal people scare me". Když najdu ve schránce pohled. Když se mě kluk od nás z vesnice jen tak sám od sebe zeptá, jestli nepotřebuju hodit domů ze zastávky. Když někde slyším španělštinu. Když mi dá někdo krásně zabalený dárek, to se pak ani nemusí snažit se samotným obsahem, protože mě osobně nadchne balící papír s tučňáčky nebo pěkná stuha, kterou pak nosím jako náramek. Když si dám červenou rtěnku. Když můžu jít do divadla v keckách, aniž by na mě 90% lidí házelo pohoršující obličeje. Když potkám na ulici lidi, co mají čepici Chicago Blackhawks. Když můžu s někým jen tak koukat na hokej. Když někdo rozbaluje dárek, který mu dám a vidím, že z něj má opravdu radost, atd...
Chci vás jenom požádat, abyste si ty maličkosti užívali stejně jako já. Zlepšujte si s nimi den, smějte se kvůli nim, buďte pozitivní. A jděte si pustit písničku Ghosts od Lenny, protože to je další maličkost, která mi vykouzlí úsměv na tváři, když ji poslouchám v tramvaji a je jedno kolik divno-lidí kolem mě zrovna je a věřte mi, že v Ostravě jich je kolem vás vždycky požehnaně. 

kabát|coat - Takko
jeany|jeans - Gate
boty|boots - Landrover
čepice|beanie - Primark
kabelka|bag - Pepco
rukavice|gloves - Gate



RECEPT | Perník


Když jsem se v neděli ráno probudila, věděla jsem, že musím rozhodně něco upéct. Otázkou však bylo - Co to asi bude? Problém byl právě v tom, že byla neděle a doma nebylo zrovna tisíc ingrediencí. Takže jsem se rozhodla prohledat různé recepty na internetu, až mi z toho nakonec vyšlo, že upeču perník. Splňoval všechny požadavky - rychlý, dobrý, s čokoládou nahoře


Budete potřebovat: 

3  hrnky hladké mouky (já měla jen na 2, takže ten třetí byla polohrubá)
1  hrnek cukru (krupice)
1  hrnek rostlinného oleje (protože vždy na něco zapomenu, tak tentokrát to byl  olej)
2  ks vejce
2  lžíce kakao (měla jsem jen zbyteček, takže jsem přidala i trošku Granka)
2  lžičky jedlá soda
1 a 1/2 hrnku mléka
prášek do perníku (my měli už jen polovinu) 

Postup:

- Všechny suroviny smícháme a pečeme zhruba 30 min na 170°C.


I se všemi těmi nedostatky a věcmi, na které jsem zapomněla byl naprosto skvělý a nadýchaný. Takže pokud se vám něco při pečení nepovede, neházejte hned flintu do žita.

 


Dobrou chuť!

3 kavárny, které stojí za to navštívit v La Laguna


Jelikož jsem během svého pobytu na Tenerife navštívila pár moc pěkných kaváren, tak jsem si říkala, že by bylo fajn je s vámi sdílet, pro případ, že byste se rozhodli tam vydat na výlet/dovolenou. Jedná se o tři moc fajn místa v La Laguně, které se od sebe dost výrazně liší, takže si tady najde "to své" snad kdokoliv. Ať už máte rádi dobrou kávu, ledový čaj nebo vám jde spíše o interiér. 



Ateneo Café
Jedna z prvních kaváren na kterou jsem narazila při prozkoumávání města. Interiérem bych řekla, že je to takové fancy místo, které je ale cenově dostupné i pro chudého studenta jako jsem já. Nejvíc jsem si tam oblíbila ledový čaj, který vás vyjde asi na 2 eura a je naprosto fenomenální. 







Koukejte na toho stylového Španěla s tričkem Jurského parku!

La Cafeína
Tohle místo s klidem prohlásím za mé nejoblíbenější z celého města. Nejenom že mě v září vždycky zachránili s ledovým cappuccinem, a v listopadu horkou čokoládou během dní, kdy jsem se chtěla cítit vánočně, ale navíc jsme tam s holkama plánovaly výlet do Barcelony, trávily tam většinu času na začátku našeho Erasmu, vždycky si vyměnily úsměv s těmi nejmilejšími baristy a navíc to je podle mě jediná kavárna ve městě, kde vám nabídnou tak 30 druhů kávy. 






La Cocretería
Místo jako stvořené pro horké letní a podzimní dny. Většinu dne je totiž celé posezení ve stínu a vy se tak nemusíte rozpouštět na přímém slunci, nebo se schovávat uvnitř. I když v tomhle případě by interiér, minimálně ode mě, dostal jedničku s hvězdičkou. Nečekejte žádné latte art, ale milé lidi, super černou kávu, docela obstojné víno a prostě fajn atmosféru trošku dál od centra (tím dál myslím deset minut chůze).