Hello, I am Tereza and I am a irreclaimable dreamer. I am from the third biggest town in Czech republic but right now I live in the Canary Islands. I write about everything what comes to my mind and I am just living the life as it goes by. When I am not on Erasmus I study journalism and spanish filology at UPOL in Olomouc and one day I will be a famous writer. If you would ask people who know me well, which words would describe me, I'm sure they would say something like - the elephant colour, Harry Potter, American Horror Story, coffee, mint tea, food, sharks, mugs and crazy mum (in the good way, of course). So welcome to my blog, where you will have , as I hope, a great time.

MUSEO DE LA CIENCIA Y EL COSMOS


ZKOUŠKOVÉ is over! A já tak konečně můžu sednou ke stolu zahrabat se v posteli, protože je v pokoji pořád hrozná zima a napsat vám další článek o tom, jak jsme s Luckou prozkoumávaly Tenerife. Poslední den jejího pobytu na ostrově jsme se rozhodly, že navštívíme Museo de la Ciencia y el Cosmos, které se nachází asi patnáct minut pěšky od mého bytu a podle mě z toho bylo nakonec super dopoledne, kdy jsme u některých "exponátů" absolutně nechápaly a otázky "Jakto?" a "Cože?" byly na denním pořádku. 


Co si budeme namlouvat, největší atrakcí na celém muzeu je stejně tenhle satelit, který vidíte snad ze všech koutů La Laguny, a na který dokonce nemusíte platit vstupné, jelikož střecha muzea je volně přístupná a je tam spousta laviček, takže vlastně skvělé místo na to, si tam zajít přečíst nějakou knihu (pokud vám teda nevadí vítr, bez kterého to v La Laguně snad ani nejde). 



Muzeum vám zabere tak dvě hodinky, a to vám můžu říct, že jsme vyzkoušely naprosto vše, krom planetária, které je zvlášť a pokud se tam chcete podívat, tak ještě doplácíte něco málo ke klasické vstupence. I bez něj to ale stojí za to, to vám můžu slíbit.









Přišlo mi docela smutné, že na té mapě chybí Slovensko. Jinak pointou bylo, že jste vždy zmáčkli čudlík dané země a nahlas vám to přečetlo větu v jejím rodném jazyce. Ehm, čeština podle Španělů byla dost vtipná. 





Tahle část se zrcadly mě děsně bavila, i když přiznávám, že jsem asi třikrát málem narazila do zdi, místo toho abych šla tam, kde byl prostor. Každopádně podle fotek můžete vidět, že se tam dá dost vyblbnout, i když s sebou zrovna nemáte děti. 










ZÁPISKY Z OSTROVA #16 | Na Tenerife je i žlutý písek


I když je ostrov Tenerife známý pro své černé pláže, které mají svou podobu díky vulkánu, který se tam nachází, přeci jenom se tady najde i pláž žlutá a dokonce jen pár kroků od hlavního města Santa Cruz. Já se dnes rozhodla vás zaplavit kupou fotek, které jsme nafotily s Luckou, když za mnou přijela na návštěvu, protože dneska je tak škaredé počasí, že trocha toho Španělského sluníčka nám určitě všem vykouzlí úsměv na tváři a možná nás i trochu zahřeje. Navíc se na Kanáry už pozítří vracím a říkala jsem si, že se trošku navnadím na to oceánské podnebí. 


Když za mnou Lucka přijela, bylo jasné, že vyrazíme na pláž, bohužel všechny ty s černým pískem jsou celkem daleko, takže jsme se nakonec rozhodly zajet na Las Teresitas, na kterou se dá pohodlně dojet MHDčkem a je to jediná pláž se žlutým pískem, který tam byl dovezen ze Sahary. Celý výlet jsme si šíleně užily, nafotily milion fotek, viděly racky, brodily se pískem, našly nejbarevnější most, co jsem kdy viděla a Lucije nakonec objevila o kousek dál i menší černou pláž, takže výlet splnil vše, co se od něj očekávalo. 

















Zrzka zpět v ČR


Semestr se semestrem se sešel, a tak se stalo, že o trochu lepší ve španělštině a stále neopálená Ter se vrátila na 21 dní domů, než jí začne zkouškové. Hned den po příletu ale utíkala ke kadeřnici, jelikož to co měla na hlavně se dalo nazvat různě, ale rozhodně ne jako "použitelný účes". A tou návštěvou si 21-letá Tereza konečně odškrtla z bucket listu to políčku "být zrzka". No a hned potom začalo všechno to předvánoční obíhání kamarádů, rodiny, pití kávy, vína, svařáku a horké čokolády a taky prozření o tom, že Česko sice miluji, ale s jeho obyvateli už to tak horké nebude. 



Nechci teď nikoho pohoršit, ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak škaredě se jeden k druhému v naší zemi ve většině případů chováme? Že když do vás někdo na ulici narazí, tak se pomalu musíte omlouvat vy jemu. Že když jdete do obchodu, tak se na vás prodavačky neusmějí jak je rok dlouhý. Že auta na ulici vám skoro nikdy nezastaví, i když na tom přechodu už stojíte pět minut. Že i když se někomu na ulici něco stane tak 90% kolemjdoucích prostě předstírá, že tam nejste a že nic nevidí. Víte, nikdy mi to tak nepřipadalo, dokud jsem se na pár měsíců nepřestěhovala na Tenerife a nezjistila, že k sobě lidé mohou být i milí. Že vás na ulici pozdraví s úsměvem úplně cizí člověk. Že vám prodavačka v obchodě nevynadá, že jste pomalí, ale raději vám pomůže naskládat ten nákup do tašky, atd, atd...



Dokud jsem v prosinci nejela za kamarádkou Leou do Anglie a nezjistila, že ona má ten stejný pocit ale s Angličany, tak jsem si říkala, že by se s tím možná mělo něco udělat. Chtěla bych vás tedy poprosit, aby jste se každý den usmáli alespoň na pět lidí a zkusili třeba občas někomu pomoct, nebo jen tak kamarádce donést kafe (tím nemířím na většinu mých kamarádek, ne ne :D).





bunda|jacket - Stradivarius
svetr|sweater - Stradivarius
jeany|jeans - Bershka
boty|boots - Landrover
kabelka|purse - Gate