Showing posts with label Ostrava. Show all posts
Showing posts with label Ostrava. Show all posts
Vždycky mě otravovaly všechny ty události na Facebooku, u kterých jsem ve většině případů dala "zajímá mě", ale skoro nikdy jsem tam nakonec nešla. Když jsem ale zaznamenala akci Zažít Ostravu jinak, která je odnoží městských slavností Zažít město jinak, říkala jsem si, že je načase to změnit.
I have always been bothered by all those Facebook events. Most of the time I have put "interested in" but I never went there. But when I noticed the event called "Zažít Ostravu jinak", which is a part of the city festival "Zažít město jinak", I thought it was finally time to change it.
Colours of Ostrava, skvělý fesťak, srdcovka, kterou nevynechám a která se pojí s úžasnou atmosférou v celém městě, kamarády, trdlem, Kofolou, koncerty, bolestí zad a plánováním outfitů měsíce dopředu. Tak nějak bych popsala ty čtyři dny plné hudby, jídla a smíchu.
Colors of Ostrava, a great festival, a heart issue I can not miss and which is connected with a wonderful atmosphere throughout the city, friends, chimney cake, Kofola, concerts, back pain and planning outfits one month before it take place. That is how I would describe those four days full of music, food and laughter.
Den první / Day 1
Letos jsem kromě mého klasického parťáka Leonky vyrážela na Colours i s mojí kamarádkou Magdou, která přijela na festival až z Varšavy. Dost jsem ji obdivovala, že zvládla být první den po pěti hodinách ve vlaku vzhůru někdy do jedné do rána, protože já bych pravděpodobně usnula někde na koncertě a museli by mě domů odnést. Jelikož letos začínal festival na moje narozeniny, tak jsme ještě před vstupem do areálu skočily na kafe i s mojí mamčou, což bylo hrozně fajn a já tak mohla chvilku narozenin strávit i s ní, protože zbytek dne jsem buďto někde lítala nebo strávila na festivalu.This year, in addition to my classic colours buddy Lea, I went there also with my friend Magda, who came to the festival from Warsaw. I admired her that she managed to stay awake till 1 am on the first day after five hours on train, because I would probably fall asleep somewhere at the concert and they would have to take me home. Cause this year the festival started on my birthday, before we entered the area we went for a coffee with my mum, which was really nice and at least I could spend a moment with her, because I spent the rest of the day at the festival.
První den jsem jako první vyrazily na Fresh stage, kde hráli Opal Ocean. Tihle dva kytaristé, kteří hrají rock metal inspirovaný flamenkem, byli naprosto neuvěřitelní. Nechápu, jak někdo může takhle hrát. Vždycky mě fascinovali lidé, kteří umí hrát na hudební nástroj a tím "umí" myslím to, že nepotřebují noty, vidíte, že tou hudbou opravdu žijí a v podstatě to je pro ně hlavně zábava. A přesně takhle Opal Ocean působili po celý koncert, který byl podle mě skvělým startem pro náš první den.
The first day we went first to Fresh stage, where Opal Ocean played. These two guitarists playing rock metal inspired by flamenco were absolutely incredible. I don't understand how anyone can play like this. I have always been fascinated by people who know how to play a musical instrument, and by "knowing" I mean they don't need notes, you see that they really live the music and basically it's fun for them. And that's exactly how Opal Ocean worked throughout the concert, which I think was a great start for our first day.
 |
| Foto: Čestmír Jíra |
Naše další kroky vedly na hlavní stage, kde měla koncert MØ, která měla teda tolik energie, že by ji mohla rozdávat. Ještě předtím jsme si ale zašly pro Faency Fries, které ke Colours prostě patří.
Jelikož nepatříme k lidem, kteří musí být na koncertech v první řadě, tak jsme se na MØ postavily někde doprostřed a nakonec se ukázalo, že máme velmi strategickou pozici. Zpěvačka se totiž asi v polovině vydala do davu a kousek koncertu odzpívala asi deset kroků od nás.
Zlatým hřebem večera, na který se těšily hlavně holky byli Florence + The Machine. Dokonce se k nám na ně připojila i moje kamarádka Lucka, která byla poprvé od porodu venku bez malého Jonýska. Koncert byl super, a to i když jsem znala asi dvě písničky. Holky si to podle mě fakt užily a pak už jsme se vydaly na cestu domů.
Our next steps led to the main stage, where MØ performed, she had so much energy. But before that we went for Faency Fries, which simply belongs to Colours.
Since we are not among the people who have to be at the concerts in the first line, we stayed somewhere in the middle and it turned out that we had a very strategic position. The singer went to the crowd in the middle and sang about ten steps from us.
The highlight of the evening, which mainly girls were looking forward to, was Florence + The Machine. Even my friend Lucy joined us, who had been out on her own for the first time since she gave birth to little Jony. The concert was great, even though I knew about two songs. The girls really enjoyed it and then we went home.
Den druhý / Day 2
Druhý den jsme vyrazily o něco dříve, protože jsme měli v programu zaškrtnuto plno interpretů, které jsme měly v plánu vidět. První z nich byla Lola Marsh. A panebože! Tahle holka, která nádherně vypadá i naprosto skvěle zpívá a její koncert byl naprosto úžasný, když pominu to, že se okolo nás vytvořila jakási průchozí ulička.
The next day we went there a bit earlier because we had a lot of artists on our list that we were planning to see. The first was Lola Marsh. Oh, my God! This girl looks beautiful and sings amazing and her concert was perfect.
Další koncert byl ten od Toma Walkera, který jsem si fakt užila, bylo to super odpočinkové, Tom byl hrozný milouš, moc se mi líbilo jak písničky prokládal komunikací s publikem a objevila jsem i pár nových kousků, které jsem zařadila do mého playlistu.
The next show was Tom Walker, which I really enjoyed, it was super relaxing, Tom was a sweetheart, I really liked the way he interleaved the songs with the speeches and I found some new pieces that I added to my playlist.
 |
| Foto: Marek Koprowski |
Po Tomu Walkerovi byl plán jasný -JÍDLO! Zvolily jsme klasiku. Magda si dala burrito z Los Capolitos a my s Leou jsme si skočily pro špagety od Špagetárny. Jídlo jsme si pak přenesly na ArcelorMittal stage, kde právě hrála portugalská Mariza, která pro mě letos byla jedním z objevů festivalu. Vůbec jsem její tvorbu neznala, ale nakonec jsem si ji hrozně oblíbila, protože tak pozitivní a elegantní člověk musí dostat prostě každého.
After Tom Walker, the plan was clear - FOOD! We chose the classics. Magda had a burrito from Los Capolitos and Lea and I bought spaghetti from Špagetárna. We then took the food to the ArcelorMittal stage, where the Portuguese Mariza was singing, which for me was one of the discoveries of the festival this year. I haven't known her music before at all, but in the end I really liked her, because she is such a positive and elegant person and you simply must love her.
Najezené a trošku odpočaté jsme vyrazily zpět na hlavní stage, kde právě startoval koncert Rag'n'Bone Man, jehož jméno já prostě neumím vyslovit, díky bohu za psaní. Koncert byl super, zpěvák vypadal jako roztomilý čmelák a hudba byla perfektní. Na Human jsme si dokonce i zazpívaly. Poslední koncert tohoto dne byla kapela Kryštof. Tuhle show, kterou doprovázel i ohňostroj, jsem si užila na 110%. Bylo super si zazpívat písničky, které jsme s mamkou kdysi poslouchaly nonstop v autě, zasvítit si svítilnou a trošku si i zatancovat.
Full and relaxed we went back to the main stage, where the Rag'n'Bone Man concert just started, whose name I just can't pronounce. The concert was great, the singer looked like a cute bumblebee and the music was perfect. We even sang on Human. The last concert of this day was the czech band Kryštof. I enjoyed this show, which was accompanied by fireworks, to 110%. It was great to sing songs that my mom and I used to listen nonstop in the car, turn on the light on my phone and dance a bit.
Den třetí / Day 3
V den číslo 3 jsem se rozhodla vybavit brýlemi, abych alespoň jednou pořádně viděla. Po zakotvení před Fresh stage, která byla naším prvním cílem po příjezdu do areálu to začalo vypadat velmi bledě s počasím. Všude černé mraky, zvedal se vítr a já byla vděčná za to, že jsem si ten den doma nezapomněla pláštěnku. Naštěstí se náš první koncert konal pod střechou. Byla to kapela The Sherlocks, která nebyla úplně našim šálkem kávy. Hudba nebyla špatná, ale v podstatě jste nerozeznaly jednu písničku od druhé, jak si to bylo vše podobné. Já bych jejich tvorbu využila nejspíš k učení na zkoušku. Po koncertě jsme se vydaly na hlavní stage, kde jsme ještě před koncertem kapely Nahko And Medicine For The People vyfotily pár fotek, daly si naše oblíbené trdlo a potkaly kluky z již zmiňované kapely The Sherlocks. Jelikož jsme byly na místě dost s předstihem a tancovaly na hudbu z vedlejší stage, tak se nějak stalo, že jsme se pak octly pomalu v první řadě a musím říct, že to stálo za to, protože NAMFTP (ano, tu zkratku jsem právě vymyslela, beztak se ani nepoužívá) opravdu stáli za to! A dokonce jsem znala jednu písničku - Love Letters to God, což je u mě dost překvapivé.
On Day 3, I decided to wear glasses to see at least once. After anchoring in front of the Fresh stage, which was our first destination after arriving at the festival, it started to look very bad with the weather. Black clouds everywhere, the wind was rising, and I was grateful that I hadn't forgotten a raincoat that day. Fortunately, our first concert took place under the roof. It was The Sherlocks that wasn't exactly our cup of tea. The music wasn't bad, but basically you didn't recognize one song from another as it was all similar. I would probably use their music to study for an exam. After the concert we went to the main stage, where we took some photos before the Nahko And Medicine For The People concert, had our favorite chimney cake and met the guys from the band The Sherlocks. Since we were there in advance and danced to the side-stage music, it somehow happened that we were almost in the first line for the concert and I must say that it was worth it because NAMFTP (yes, I just invented the shortcut, no idea if it's official or not) really worth it! And I even knew one song - Love Letters to God, which is pretty surprising for me.
Po tomto koncertě nás čekala další pauza na jídlo a pak návrat zpět na hlavní stage, na které byli právě John Butler Trio. Upřímně to asi nebylo úplně něco, co bych potřebovala vidět znova. Uznávám, že hrát John Butler umí, to ano, ale nějak mě to prostě neoslovilo. Pokračovaly jsme vedle na Lewise Capaldiho, na kterého jsem původně neměla v plánu vůbec chodit, ale protože ho Lea chtěla vidět a protože ani já nemůžu říct, že by jeho hudba stála za houby, tak jsme na něj zaskočily. Právě na jeho koncertě už to počasí nevydrželo a spustil se déšť. Takže pláštěnky nasadit a pokračovat ve festivalování. Zpět ale ke Capaldimu. Hudba úžasná, to se mu musí nechat, ale jako člověk mi snad dlouho nikdo nebyl tak nesympatický. Prosím jenom, aby mě jeho fanoušci neukamenovali, ale já s ním mám asi prostě nějaký osobní problém, nebo nejedu na jeho vlně humoru, kdo ví.
Den jsme zakončily na koncertě Years&Years, na které jsem se těšila jako malé dítě. To byl asi takový můj zlatý hřeb festivalu. Koncert naprosto skvělý, Olly byl nejroztomilejší člověk, kterého jsem za ty tři dny (na obrazovce) viděla a ten jeho úsměv. Vím, zní to jako, že jsem zamilovaná fanynka, ale v tom to není. On takhle prostě působil na všechny. Jediné mínus byly dvě šílené fanynky, které stály za námi a já musela 2x počítat do desíti, abych je nepraštila.
After this concert we had another break for food and then we came back to the main stage, where was the John Butler Trio. Honestly it wasn't something I needed to see again. I admit that John Butler knows how to play, yes, but it just didn't appeal to me. We continued to see Lewis Capaldi, whom I originally didn't want to see, but because Lea really wanted to go there and because I can't say his music is bad, we stopped there. At his concert started to rain. So we put on raincoats and continued with the festival. But back to Capaldi. The music is amazing, but as a person, nobody has been so unsympathetic to my for a long time. I just hope his fans won't kill me, but I probably have a personal problem with him, or I don't have the same style of humor, who knows.
We ended the day at the Years & Years concert, which I looked forward to as a small child. That was probably my highlight of the festival. The show was absolutely great, Olly was the cutest person I saw in the three days (on screen) and his smile. I know it sounds like I'm a fan in love, but it's not that. He has something. The only minus were the two crazy fans that stood behind us, and I had to count twice to ten to avoid hitting them.
Den čtvrtý / Day 4
Poslední den a podle mě asi i nejnáročnější, protože moje záda už to těžce nedávala. Myslím, že další den bych s takovou musela dojet na vozíčku. Začaly jsme koncertem Charlieho Cunninghama a když nad tím tak přemýšlím, tak jsme vlastně každý náš den začínaly na Fresh stage. Hudba nás ale bohužel vůbec nezaujala a my tak po půl hodince odešly a rozhodly se si zajít pro kávu do CoKafe, abychom vydržely vzhůru do čtyř do rána. Poté jsme opět zapojily do akce Lejdiny fotící schopnosti a vznikly tak dost povedené fotky. Pak už začala zpívat ZAZ, na kterou jsem se poměrně těšila, protože její poslední koncert na Colours byl super. Ani tentokrát nezklamala, jen stále nechápu, že pořád nezvládá komunikovat v angličtině, protože francouzština je sice krásný jazyk, ale rozumělo jí tak 10% publika.
The last day, and I think the hardest one, because my back was really hurting. I think the next day I would have to drive one in a wheelchair. We started with a Charlie Cunningham concert and when I think about it, we actually started on Fresh stage every day. Unfortunately, the music did not interest us at all and so after half an hour we left and decided to go for a coffee to CoKafe to stay up until four in the morning. Then we used Lea's shooting skills and we took quite good pictures. Then ZAZ started to sing, which I was looking forward to, because her last concert at Colours was great. Even this time she did not disappoint me, but I still do not understand that she still does not manage to communicate in English, because French is a beautiful language, but I guess only 10% of the audience could understand it.
Po ZAZ jsem se potkala s kamarádem a společně jsme šli na hranolky a pak pokračovali na koncert Coryho Henryho. Abych pravdu řekla, ani si nepamatuju jaké to bylo. Nakonec jsme odešli dříve, abychom se dostali v čas na The Cure, kteří mě teda zklamali na plné čáře, asi na to nejsem dostatečný hudební fajnšmekr. Odešly jsme asi po hodince a dobře jsme udělaly, protože jsme pak na Fresh stage objevily Glass Museum, kteří se dokonce nacházeli i na mém seznamu "Co vidět/slyšet". Spojení bubnů a piana byla prostě pecka! Skvěle se u toho ztrácí v myšlenkách a nám tak příjemně uteklo čekání na poslední koncert večera - Rosalíi.
Jelikož jsme měly od začátku pravidlo "Budeme všechny vždy doprovázet zbytek pod stage, pokud to bude něco, co potřebuje jedna z nás vidět zblízka", tak jsme na Rosalíi, díky Magdě, byly dokonce v druhé řadě. Nevím, jestli byl ten koncert jenom špatně nazvučený, nebo to tak funguje vždycky, ale dost nám tam "krvácely" uši. Kdyby nás v tu chvíli někdo vyfotil jak máme prsty v uších, abychom to tam vůbec přežily, tak by to asi nebyla zrovna reprezentativní fotka pro festival. Po pár písničkách jsme se raději přesunuly trošku dozadu, kousek od velmi vášnivých Španělů, kteří znali snad každé slovo všech songů. Bylo to pěkné zakončení, kdy jsme si i zatancovaly a občas něco i zazpívaly (hlavně M.) a pak už jsme vyrazily čekat na tramvaj. Čekání jsme si krátily posloucháním písniček z High School Musical a někdy v šest jsme se s Magdou konečně dostaly do postele.
Byl to skvělý ročník a já už se teď nemůžu dočkat příštího roku! Děkuji všem, kteří se na mých úžasně krásných čtyřech dnech podíleli.
After ZAZ, I met a friend and we went to eat french fries together and then went to Cory Henry's concert. To tbe honest, I don't even remember what it was like. In the end, we left earlier to get to The Cure on time, but they disappointed me a lot, I guess I'm not enough music connoisseur for that. We left after about an hour and we did well, because then we found the Glass Museum on the Fresh stage, which was even on my "What to See / Hear" list. The combination of drums and piano was just awesome! You can get lost in your thoughts and so we pleasantly shorted waiting for the last concert of the night - Rosalía.
Since we had the rule from the beginning "We will always accompany the rest of the group to the stage, if it is something that one of us needs to see closely", so we were on Rosalia, thanks to Magda, in the second row. I don't know if the gig was just poorly sounded, or it always works like that, but our ears were "bleeding". If at that moment someone took a picture of us with our fingers in our ears to survive there, it would probably not be a representative photo for the festival. After a few songs, we moved a little backwards, near the very passionate Spaniards who knew almost every word of all the songs. It was a nice ending, when we danced and occasionally sang something (mainly M.) and then we went to wait for the tram. We waited and were listening to songs from High School Musical, and at about six, Magda and I finally got to bed.
It was a great year and I can't wait for the next one! Thanks to all who were with me during those amazingly beautiful four days.
"...Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady..."
Trošku to tu aktualizujeme a provánočníme, protože moje poslední články s fotkami v kraťasech nejsou úplně na té správné vánoční vlně. To se ale teď změní! Hodlám vás totiž zaplavit fotkami z vánočních trhů a to rovnou ze tří českých měst.
A už je po! Po festivale, na který se těším vždycky celý rok.
"V roce 2015 se festival probojoval na shortlist Best Major Festivals v rámci European Festival Awards a získal ocenění Czech Superbrands 2015. V roce 2016 jej deník The Guardian zařadil mezi 10 nejlepších festivalů Evropy."Colours jsou pro mě prostě srdcová záležitost. Letos jsem navštívila již šestý ročník a řeknu to asi takto - i když si myslím, že hudebně to bylo asi nejslabší - tak jsem si to stejně opět užila na 110%, protože ta festivalová atmosféra, která vždycky probudí a projasní celou Ostravu, je prostě nade vše.
And it's over! It's over a festival that I always look forward to all year.
"In 2015, the festival was between the Best Major Festivals in the European Festival Awards and was awarded the Czech Superbrands 2015. In 2016, The Guardian ranks it among the top 10 European festivals."
Colours are a heart issue for me. This year I have already visited the sixth one and I have to say that - even though I think it was probably the weakest one concerning the music - I enjoyed it again at 110%, because the festival atmosphere, which always awakens and brightens the whole Ostrava, is simply above all.
Nikdy jsem se nepovažovala za fashion blogerku a outfitové články se tady objevují už jen málo kdy. Za prvé je to proto, protože stejně vždycky skončím v tom nejpohodlnějším, což občas není úplně vrchol módy a za druhé také proto, protože se na české blogerské scéně najde daleko víc blogerů a blogerek, kteří se v módě vyznají asi tak o 200% víc než já. Co si budem, oblíbené triko, jeany a kecky nejsou zrovna ootd roku a už vůbec ne nějaký originální skvost, kterým by se mohl někdo inspirovat. Dneska jsem se ale rozhodla udělat výjimku a podělit se s vámi o tři outfity, které mě doprovázeli (protože oblečení vás doprovází. Jsem si představila, jak si to za mnou vykračují ty kraťasy a klobouk) na festivalu Colours of Ostrava během tohohle víkendu.
I have never considered myself a fashion blogger, and the outfit articles are not usual here. First of all, because I always end up in the most comfortable one, which is not always the top of fashion, and secondly because there are a lot more bloggers on the Czech bloggers scene who know fashion about 200% more than me. I will not lie, a favorite T-shirt, jeans and sneakers are not exactly ootd of the year and nothing original to inspire you. But today I decided to make an exception and share with you the three outfits that accompanied me (because the clothes are accompaning you, I've imagined how the shorts and a hat are walking behind me) at the Colours of Ostrava festival during this weekend.
Když mi v březnu kamarádka Marie oznámila, že si kupuje lístky na autobus do Prahy, abychom se zase konečně viděly, po třech měsících (ta doba byla utrpením, věřte mi, protože jsme byly zvyklé se vídat každý den minimálně na kafe), tak jsem skákala radostí do stropu. Neskutečně jsem se těšila, že zase uvidím kamarádku, která pro mě znamená strašně moc a navíc jsem to brala jako únik od každodenní rutiny.
When, in March, my friend Marie told me that she is buying tickets for a bus to Prague so that we could finally see each other again after three months (it was a really long time, believe me because we were used to seeing each other at least for a coffee every day), I was fucking happy. I was really looking forward to see a friend who mean so much to me, and I took it as a leak from my everyday routine.
Pauza. Mrtvo. Psací blok. Nestíhání. Absolutní nechuť dělat cokoliv jiného, než bylo nutné. Tak nějak by se dal popsat můj poslední měsíc. Jenom se modlím, aby byl ten sluníčkový duben minimálně o 100% lepší a pozitivnější, protože nevím, kde mám tu energii pořád brát. Já ji vlastně už ani nikde neberu. Prostě jenom doufám, že mi nějaký den ve schránce přistane balíček dobré nálady, nebo nějaký The sims kód stylem "maxmotives", který by mi doplnil všechny lidský potřeby na 100%. Bohužel nic takového nedorazí, takže prostě spoléhám na to, aby už to jarní sluníčko vydrželo na furt a já konečně začala trošku žít, než jen přežívat.
Každopádně jsem se s vámi dneska chtěla podělit o pár mých zážitků z únorového víkendu, kdy mě u mě "doma" v Ostravě navštívila moje milá kamarádka Magda, kterou jsem poznala na Erasmu a užily jsme si společně skvělé tři dny nacpané programem od rána do večera.
Protože jsem už nějakou tu dobu zpět v Česku, tak jsem si říkala, že je čas na další z mých Coffee & Foodie tips. Jelikož mě tady v lednu navštívila kamarádka z Erasmu, rozhodla jsem se ji vzít na ty NEJLEPŠÍ HRANOLKY, jaké si člověk v Ostravě může dát. Kam, že jsem ji to teda vzala? Do FÆNCY FRIES. Tenhle street food koncept, který pochází právě od nás z Ostravy tady máme už nějakou dobu, během které si podle mě vybudoval skvělé jméno a kdykoliv se tam stavíte pro hranolky, tak si budete muset chvilku počkat, protože na tuhle mňamku denně chodí obrovské množství lidí.
Poslední dobou nestíhám psát články v tu dobu, kdy bych chtěla, takže se mi pak totálně rozhodí můj systém. Navíc spousta z nich pak vychází třeba o měsíc později, než by vlastně měly, aby byly alespoň trošku aktuální. Takže dneska, když jsem dorazila domů, jsem si řekla, že konečně napíšu něco aktuálně s velkým "A", protože z téhle kavárny jsem přišla asi před dvěmi hodinami.
Recently, I am not capable to write articles at the time I want to, so my system is totally broken. Moreover, a lot of them come out a month later than they actually should. So, today when I got home, I thought I am going to write something actual with a big "A", because I came from this café about two hours ago.
Další ostravská kavárna před mým objektivem. Už je to nějaký ten pátek, co jsem navštívila ostravské A Café, které zaplavilo instagram. Původně jsem ani nevěřila, že tak kouzelný podnik máme u nás ve městě, ale jak se ukázalo, opravdu máme.
Another café from Ostrava in front of my lens. It's been some time that I visited the Ostrava's A Café that flooded the instagram. Originally, I did not even believe that we had such a magical place in town, but as it turned out, we really do.
Je pondělí, hrozivý den D. Přesně za sedm hodin mě čeká zkouška ze Současného českého jazyka (tak nakonec až zítra) a já už teď panikařím, protože prostě ústní zkoušení a ještě z češtiny? To nejde moc dohromady s mými nervy a mou skvělou gramatikou. Každopádně tady nejsem kvůli stěžování si na školu, ale abych vám dala typ na další skvělou kavárnu v Ostravě, kterou jsem tentokrát navštívila s Klárkou. Bylo to už sice před nějakou dobou, a to konkrétně o velikonocích, ale já bohužel neměla čas vám to tady sepsat dříve.
It is Monday, the horrible day D. Exactly in seven hours is waiting for me a test of the Contemporary Czech language (so in the end I move it for tomorrow) and I already panic because me and oral examination and even from Czech? It does not match with my nerves and my great grammar. Anyway, I'm not here to complain about school, but to give you the type for another great cafe in Ostrava that I visited this time with Klárka. It was some time ago, especially on Easter, but I did not have the time to write about it earlier.
Ani nevíte jak mě baví pro vás psát tyto články. Připadá mi pak, že vám alespoň něco praktického přináším a přesně takové články chci psát! Doufám tedy, že vás tady edice bude bavit minimálně tak jako mě. Dneska jsem si pro vás připravila trošku jiné místo v tom, že tam neseženete ani kávu, ani jídlo ve stylu obědu či večeře. I tak je to ale jedno z mých nejoblíbenějších míst v Ostravě. Mluvím o Vinném sklepě U Mostu.
You have no idea how much I like to write these articles for you. It seems, then, that I at least bring something practical to you and it is exactly what I want to write for you! So I hope that you will enjoy this edition at least as much as I do. Today I have prepared for you a little bit different place where you can not get neither coffee nor food - lunch or dinner. Even so, this is one of my favorite places in Ostrava. I'm talking about Vinný sklep U Mostu.
Toeloop, Axel, Lutz, Flip, Salchow... všechna ta slova jdou naprosto mimo mě a vlastně by mě takto v textu vůbec nezajímala. Ale když jsem seděla v Ostravar aréně a pozorovala krasobruslaře jak některé z těchto slov vykonávají v praxi říkala jsem si: "No sakra, jak je tohle vůbec možné?".
Toeloop, Axel, Lutz, Flip, Salchow ... all those words are absolutely beyond me and I would not actually be so interested in them in the text at all. But when I sat in Ostravar arena and watched the skaters how some of these words are becoming a reality, I thought, "Damn, how is this even possible?".
Jedeme potemnělou Ostravou a když dojíždíme k Dolní oblasti Vítkovic, všechno najednou září. Všude je sníh, i když jen přivezený, protože tady ve městě už vločky dlouho nepadaly. Většina lidí je natěšená na závodníky. Ono se není čemu divit, když biatlon jede v televizi pomalu každý den a najednou můžeme vidět část i naživo.
We're going through darkened Ostrava and when we reach the Lower Vítkovice, everything is shining. Snow is everywhere, albeit brought here, because no falling flakes could find in Ostrava since last week. Most people are excited to racers. It is no wonder, when biathlon goes on TV almost every day and now we can see part alive.
"COFFEE & FOODIE TIPS" to je název nové série, kterou jsem se rozhodla začít pro vás psát. Spojila jsem psaní a objevování. Jelikož jsem z Ostravy, přesto tady moc míst na jídlo, kávu nebo jen tak na pokec s kamarády neznám. Tohle byl takový impuls, kdy jsem si řekla, že bych měla zjistit jaké krásy tady máme a zároveň se o to mohla podělit i s vámi. A kdo ví? Třeba zrovna zavítáte na výlet do mého rodného města a díky těmto článkům už budete vědět kam vyrazit.
První místo, které jsem se rozhodla navštívit se jmenuje Polo Caffé a může se pyšnit tím, že zapadá do obou kategorií názvu této edice. Seženete tady jídlo, kávu a je to i skvělé místo na popovídání si s kamarádkou či kamarádem.
"The food, coffee and chat?" is the title of a new series, I decided to start writing this series for you. I joined writing and discovering. If I am from Ostrava, I do not know many places for a meal, coffee or just to chat with my friends here. This was such an impulse when I said to myself that I had to find out what beauty we have here and also share it here with you. And who knows? Maybe you will go on a trip to my hometown one day, and thanks to these articles you'll know where to go.
The first place I decided to visit is named Polo Caffé and can boast that fits into all three categories of the title of this edition. Here you can buy food, coffee, and it's also a great place for a chat with friends.
"The food, coffee and chat?" is the title of a new series, I decided to start writing this series for you. I joined writing and discovering. If I am from Ostrava, I do not know many places for a meal, coffee or just to chat with my friends here. This was such an impulse when I said to myself that I had to find out what beauty we have here and also share it here with you. And who knows? Maybe you will go on a trip to my hometown one day, and thanks to these articles you'll know where to go.
The first place I decided to visit is named Polo Caffé and can boast that fits into all three categories of the title of this edition. Here you can buy food, coffee, and it's also a great place for a chat with friends.
Jsem teď nějak pozadu s vydáváním článků, protože tenhle super prodloužený víkend se odehrál kolem 20. srpna a dneska už je to pomalu měsíc pryč. Stále si ale myslím, že stojí za zmínku, protože takový turistický víkend v Ostravě, což je mé home town, jsem ještě nezažila.
I'm kind of behind the issuance of articles, because this super weekend took place around August 20 and today it is almost a month away. But I think it is worth mentioning, because I had never experienced such a tourist weekend in Ostrava, which is my home town.
Jak se máme při úterku? Já jsem si pro vás dneska připravila outfit, který jsem měla na ostravském Fashion weekendu. Za fotky moc děkuji Denči, která se akce zúčastnila se mnou a byla tak hodná, že mi pomohla nafotit i mou maličkost.
How are we on Tuesday? I have prepared for you this outfit that I wore at Ostrava Fashion Weekend. Thanks so much to Deni, who was at the event with me and helped me to shoot me.
 |
| džíny|jeans - F&F, tričko|T-shirt - Gate, kabelka|bag - obchod v Madridu "vše za 5 €", slip-ony|slip-ons - F&F, hodinky|watch - postovnezdarma.cz, sluneční brýle|sunglasses - F&F |
Módní akce v Ostravě? Cože? Tady někdo řeší, jak se lidé oblékají a šel by se podívat na přehlídky? No světe div se, opravdu se tady najde část lidí, kteří se akce zúčastnili a dokonce se na ni moc těšili. Já osobně jsem díky webu Krasna.cz měla možnost vyrazit na událost jako blogerka a celou ji pro vás natočit a nafotit.
Fashion event in Ostrava? What? Does anyone here take care about fashion? Would anyone go at the fashion show? Well, you will be surprised, there are some people who attended the event and even looking forward to it very much. I personally thanks to the web Krasna.cz to had the opportunity to go to the event as a blogger, and record and shoot all of it for you.
Krásný první, pro studenty, prázdninový den! Včera odpoledne jsem si konečně pořádně sedla k fotkám a videím, kterých jsem měla po pondělním výletu do ZOO až, až. Musím říct, že některé fotky se mi opravdu povedly a to mi udělalo hroznou radost. A pokud si říkáte, že je divné jít do zoo přes školní den, je tady vysvětlení: se spolužačkou Sandrou jsme si už od počátků našeho pobytu na gymplu říkaly, že bychom měli jednou přejet zastávku a prodloužit si tu cestu o dvě další, kde se nachází ostravská ZOO. Proč nevyužít toho, že máte takové super výletní místo 10 minut pěšky od školy.
Beautiful first vacation day! Yesterday afternoon I finally sat down to photos and videos, which I had after Monday's trip to the zoo. I must say that some of the photos are really cute and it made me happy. And if you say it is weird to go to the zoo through the school day, there is an explanation: with my classmate Sandra we have, from the very beginning of our stay at the high school, said that once we have to prolong the journey to school of two others bus stops where is located Ostrava Zoo. Why do not take advantage of the fact that you have such a great place 10 minutes walk from the school.
