I LOVE TO DISCOVER

I AM

image
Hello,

I am Tereza with "z"

I am a dreamer. I am from the third biggest town in Czech republic and I lived five months in the Canary Islands. I write about everything what comes to my mind and I am just living the life as it goes by. I study journalism and spanish filology at UPOL in Olomouc, I work as a lecturer in one language school, I write for a web called Dobryzpravy.cz (we basically inform people about the good news from our world) and I create a podcast called Vyleť z hnízda!. I'm still looking for myself. I'm really into reading, writing, eating, drinking wine, meeting new people, photographing and creating in general. Travel is my therapy. If you would ask people who know me well, which words would describe me, I'm sure they would say something like - the elephant colour, Harry Potter, traveling, coffee, mint tea, food, sharks, mugs and my crazy mum (in the good way, of course). So welcome to my page, where you will have, as I hope, a great time.


Education
University of Palackeho

Bachelor of Journalism and Spanish philology

University of La Laguna

Erasmus - Spanish philology


Experience
Lecturer

PARAKALO - language centre

Redactor

Magazín Patriot


My Skills
Writing
Translation
Photographing
Marketing

300

Articles Written

13

Countries Visited

56

Podcast episodes recorded

345

Days until Christmas
ARTICLES
Showing posts with label ŽIVOT NA VESNICI. Show all posts
Showing posts with label ŽIVOT NA VESNICI. Show all posts

Co stihnout během jara?

 


Vím, že oficiálně byl první jarní den už včera, ale já ho mám prostě od malička zafixovaný na 21. března na tátův svátek, a proto článek s mým jarním wishlistem přichází až dnes. 

Jaro je jedním z mých nejoblíbenějších období. Všechno se probouzí, kvete, roste a počasí je naprosto ideální. Pořád ještě neumíráme vedrem, ale čepici a rukavice už můžeme nechat doma. 

Letos už je to druhé jaro, které prožijeme v lockdownu a já se na něj kupodivu i přes všechny ty restrikce neskutečně těším. Na práci na zahrádce, dlouhé snídaně na terase, hraní si s kocourem a čtení detektivek o Velikonocích. A právě proto, jak moc nadšená z tohoto nadcházejícího období jsem, bych vás ráda inspirovat mým menším seznamem přání, které bych chtěla za ty tři měsíce postupně zvládnout splnit. Zároveň je to pro mě takový pěkný závazek. Všichni to známe, když se něco řekne veřejně, tak je daleko větší pravděpodobnost, že se to nakonec opravdu vyplní. 



  • Starat se o zahrádku
Už v loňském roce jsme se s mamkou snažily sadit co šlo. Měli jsme vysázené česneky, cibuli, řapíkatý celer a hlavně bylinky. Mezi moje oblíbence patří ale také saláty, které v naší domácnosti nesmí chybět, takže bychom rádi letošní záhonek rozšířili také o polníček, rukolu, špenát a divoká rajčátka. Semínka rukoly a špenátu už mám připravené a teď už jenom dokoupit rajčátka a polníček. Vtipné je, že naše loňská petrželka jde sklízet ještě teď. Kdybych to neviděla na vlastní oči, tak bych nikdy nevěřila, že tahle bylinka přežije mrazy -20 stupňů, ale je to tak. Podobně by to prý mělo fungovat i s polníčkem, tak uvidíme, jestli si dám příští prosinec čerstvý salát ze zahrádky. 
Jelikož ale nejsem zahradník profík, ale spíše benjamín, snažím se čerpat informace, kde se dá. Spoustu mi toho vždycky poradí babi s dědou, kteří mají zahrádku už léta a daří se u nich snad všemu, co zasadí. Je mi ale jasné, že mým prarodičům psát o radu asi nebudete, a proto bych vám chtěla na toto téma doporučit podcast. Jedná se o epizodu podcastu Skoro bezodpadový život, kde se holky Helča a Míša věnují právě zahrádkářství nebo také pokojovým rostlinkám. Zároveň můžete i spoustu informací čerpat z jejich blogu Czech Zero Waste. 


  • Chodit denně na procházky
Procházky jsou taková moje terapie. Baví mě chodit do přírody s podcasty v uších, ale poslední dobou máme bohužel hodně dubnové počasí. Když padají vločky nebo trakaře, tak se mi ven prostě moc nechce. Pevně věřím, že se to na jaře změní. Sluníčko mě totiž vytáhne z domu v 9/10 případů. Co se pak podcastů týče, tak na procházkách nejraději poslouchám nějaké vzdělávací. Nejraději mám podcast od Elly Mills, známá jako Deliciously Ella. Tenhle audio výtvor se jmenuje Deliciously Ways to Feel Better a v každém díle se dozvíte něco zajímavého ohledně potravin, psychického či fyzického zdraví nebo pohybu. Ella s manželem Matthewem si často zvou hosty z oboru, kteří jsou opravdu profíky. Najdete mezi nimi například autora knihy Proč spíme, Matthewa Walkera. 
A pokud raději posloucháte v češtině, tak můžu na podobné téma doporučit podcast České veganské společnosti, který najdete pod názvem Narovinu. 




  • Snídat venku na terase
Nevím, jestli jsem jediná, ale když snídám nebo jím v podstatě jakékoliv jídlo venku, tak mi daleko více chutná. Zároveň mám moc ráda tu atmosféru, kdy posloucháte šumění vody, zpěv ptáků a celou snídani si tak prodloužíte z patnácti minut na kafe a koblihu třeba na hodinku až dvě. Samozřejmě chápu, že ne každý si tenhle luxus může dopřát 7 dní v týdnu, ale alespoň jednou za týden by to mohl být váš pěkný nový zvyk. Nemusíte si hned stavět terasu nebo chodit před dům, pokud bydlíte na sídlišti. Stačí třeba balkon nebo okno, ze kterého máte pěkný výhled. Divili byste se, jak moc tenhle kontakt s okolním světem může prospět vašemu psychickému zdraví. A v dnešní době snad ještě dvojnásob. 


  • Přečíst všechny knihy, co mám z knihovny
Pomalu, ale jistě se snažím prokousat hromádkou knih, které mám půjčené z knihovny. Většinou si je půjčuju z ústřední pobočky, do které to mám asi hodinu cesty, takže moje výpůjčky vždycky váží stejně jako pirátský poklad. Už mi ale chybí jenom třetina toho, co jsem si na začátku vybrala, takže jsem ráda, že se třeba v létě dostanu ke knihám, které na mě čekají v mé poličce. Každopádně vám můžu doporučit pár knih, které už jsem stihla zhltnout za březen a které se mi opravdu moc líbily. První z nich je Říjnový seznam od Jefferyho Deavera. Kniha je v podstatě detektivní příběh psaný pozpátku. Začínáte tedy na konci a postupně se dostáváte až k jádru věci. Mě konec, nebo vlastně spíše začátek opravdu dostal, takže pokud zrovna nevíte, co číst, tenhle kousek má za mě 10/10. Druhou knihou je pak Kříďák od C. J. Tudora. Opět se jedná o detektivku, po které jsem pokukovala ještě v době, kdy byla otevřená knihkupectví. Když jsem ji pak objevila v knihovně, tak jsem se nemohla dočkat, až se do ní pustím. A nezklamala. Krásná zápletka, anglické městečko, vraždy, tajemství a také tabu témata v podobě potratu. Tohle vše tato kniha nabízí. Je to daleko lehčí čtení než prvotní Říjnový seznam, ale jako velikonoční detektivka perfektní. 

  • Na Velikonoce upéct Skoleboller
Tuhle tradici jsem založila během loňských Velikonoc. Jedná se o norskou velikonoční sladkost, která je z kynutého těsta, na vrchu má pudink a je celá zasypaná kokosem. Naprostá cukrová bomba, ale nebe v hubě. Na tuhle mňamóznost jsem narazila u Tereza in Oslo, která Skoleboller peče každé Velikonoce a protože nám všem tohle norské tradiční sladké pečivo moc chutnalo, ráda bych ho upekla i na letošní Velikonoce. Vlastně mě to nadchlo daleko víc než český beránek nebo mazanec. Rovnou vám tady přikládám odkaz na recept, který Tereza sdílela u sebe na blogu a podle kterého jsem pekla i já. 



  • Psát na blog jeden text za týden 
Psaní blogu mě vždycky naplňovalo. Bohužel s tím, jak jsme teď většinu času doma a nic moc se neděje, tak mi často dělá problém vymyslet smysluplné téma. Nerada píšu jen tak pro nic za nic a vždycky jsem ráda, když mé články předají alespoň nějakou polnohodnotnou informaci. Proto se i v dnešním článku snažím zapojovat spoustu tipů, které byste mohli využít jak na jaře tak i kdykoliv jindy. Ráda bych teď vydávala článek každou neděli, tak uvidíme, jak mi to půjde. A pokud vás moje tvorba baví a rádi byste dostali upozornění, když něco nového publikuji, tak se můžete přihlásit do blogového Newsletteru. 


  • Poslat dal knihy, které jsou doma navíc
Už od malička jsem pořádný knihomol a na většinu narozenin a Vánoc jsem dostávala minimálně jednu knihu. Přes ta léta se mi tedy knížky docela nakupily a já mám teď pod postelí dva velké boxy knih, které už nikdo nečte a je jim tam smutno. Jelikož jich je ale spousta v moc pěkném stavu, protože já čtu málokdy něco dvakrát, tak bych je ráda poslala dál, aby si je ještě někdo užil. Dívala jsem se jaké jsou možnosti a moc ráda bych využila Reknihy. Reknihy jsou udržitelné knihkupectví, jehož moto zní: "Udělej radost sobě, planetě i své peněžence. Nakup již jednou přečtené knihy a dej jim nový domov." Moc se mi tahle idea líbí a určitě zkusím svoje zapomenuté knížky z pod postele přesunout právě k nim. Určitě vám pak dám vědět, jak se mi vedlo a jestli bych právě Reknihy doporučila dál.

  • Uklidit všechny kouty pokoje
Jaro je za mě nejlepší období pro úklid. Vždycky mám větší chuť třídit a předávat dál, případně vyhazovat to, co už by nikdo nikdy nepoužil. Jsem zvědavá jak mi to půjde letos a pokud se chcete na úklid nějak navnadit, tak doporučuji knihu Marie Kondo Zázračný úklid. Četla jsem ji už před časem, ale vím, že jsem potom provedla snad největší úklid ve svém životě. A kdyby vás třeba nebavilo číst, můžete zkusit pořad od Netflixu - Velký úklid s Marií Kondo, kde tahle japonka pomáhá s úklidem hned v několika domácnostech a vysvětluje svou metodu úklidu. 


  • Založit kompost
Zelenina u nás jede v podstatě dennodenně a proto jsme už nějaký ten čas přemýšleli, že bychom si založili kompost. Využití je hned několik. Odpad, který vyprodukujeme ze zeleniny (slupky, odřezky, atd) nemusí putovat do směsného odpadu, ale pěkně je v budoucnu využijeme jako hnojivo pro naši zahrádku a záhonky. Stejně tak trávu, kterou sesbíráme po posekání zahrady. Na webu Econea (odkaz zde) jsme si našli poměrně pěkný komposter, kde jsou rovnou dva v sadě a chtěli bychom mít jeden přímo v kuchyni a druhý na zahrádce. Co si o tom myslíte? Máte někdo zkušenosti s tímto typem kompostérů? Budu ráda za každou radu, protože s tím mám opravdu jen minimální zkušenosti. 


  • Vysadit strom přes aplikaci Forest
Aplikaci Forest už mám v telefonu nějaký ten pátek, ale teprve tento měsíc jsem ji začala používat opravdu intenzivně. Přijde mi to jako skvělé řešení, když chce člověk omezit čas, který tráví na telefonu a zároveň jako moc pěkný projekt, který pomáhá přírodě. Pokud jste se s aplikací ještě nesetkali, tak se jedná o jakési virtuální sázení stromů. Za každý vysazený strom získáte určitý počet penízků a až se dopracujete k částce 2500, můžete za ně nechat zasadit strom opravdový. Tým, který stojí za aplikací Forest takto za vaše virtuální penízky věnuje opravdové peníze jejich partnerovi, kterým je organizace Trees for the Future a ti poté pracují na sázení stromů reálných. Celkově takto už naši planetu obohatili o 1 055 973 stromů. Nejsem si úplně jistá, jak je to teď, ale když jsem si aplikaci stahovala kdysi já, do iPhone, tak byla za symbolický poplatek 49 Kč. Tento týden jsem ji ale stahovala do mobilu také mamce, která má Android a byla zdarma. Sice tedy nemá přístup ke všem vymoženostem Pro verze, ale jinak aplikace funguje i bez poplatků.
Kdybyste se chtěli přihlásit, budu moc ráda, když to uděláte přes můj odkaz (zde). Stačí zadat kód: 5X56ZKDSG.


A co byste během jara rádi stihli vy?

MODERNÍ VYMOŽENOSTI SI NA VESNICI NEUŽIJEŠ



Člověk by řekl, že s příchodem nouzového stavu, uzavřením škol a tím pádem nově nabytým volným časem se pořádně pustím do psaní bakalářky. Opak je ale pravdou a mě spousta volného času uklidnila natolik, že jsem si řekla, že je na čase se věnovat zase na chvilku věcem, které mě baví. 

Rozhodla jsem se proto založit rubriku s názvem "ŽIVOT NA VESNICI" a čas od času tam budu přidávat trampoty, které se tady u nás ději. Řekla bych, že se dá spousta z nich vlastně aplikovat na kteroukoliv z vesnic, které najdeme v České republice, ale to bych pěkně kecala, protože my jsme jedna z těch vesnic, kam jezdí tramvaj a to už tak obvyklé není. 

První článek na toto téma vznikl už před pár lety, kdy jsem psala, jak holku z města, kterou jsem bývala, přestěhovali na vesnici, aniž by se mohla aklimatizovat. O tom, jak jsem si život na samotě u lesa vlastně zamilovala si můžete přečíst tady a já už se vrhnu na dnešní téma, pro které jsem zvolila moderní život, který se k nám do lesů vlastně až tak moc nedostane. 

V poslední době si lidé velmi oblíbili vymoženosti dovážkových služeb v podobě Rohlíku a Košíku, které vám doručí nákup až ke dveřím. Když jsem ještě bydlela ve městě, tak jsem toho občas využila, protože nikomu se nechce tahat těžké tašky do autobusu a ze zastávky pak pěkně až domů, nejlépe pěšky do čtvrtého patra, jako tomu bylo kdysi u nás. Košík mě nespočetně krát zachránil a o to s větším nadšením jsem ho chtěla použít i v místě nového bydliště, kam se z obchodu dostáváte minimálně půl hodiny a nejjednodušší je pro vás naskládat nákup do kufru a odvézt si ho tak až domů. A to nemluvím o tom, že pokud si chcete koupit zmrzlinu, musíte se smířit s možností, že cestu domů možná nepřežije. Toť z úst (prstů) někoho, kdo nevlastní řidičský průkaz. Najela jsem tedy na stránky košíku, zaklikla suroviny, které jsem nutně potřebovala, abych si uvařila večeři a přešla k bodu "doprava", abych zjistila, že do mé lokality se zatím bohužel nedováží. Kdy se dovážet bude nebo zda se o tom minimálně uvažuje jsem se bohužel nedozvěděla a tak to teď čas od času zkouším. Vždy ale narazím na okénko s červeným vykřičníkem, které mi zasadí další ránu do hladového žaludku. 

Nastal čas pro plán B - objednám si pizzu. Abych to uvedla na pravou míru, tato historka se odehrála asi před rokem. Košík k nám stále nedováží, ale pizzu už si objednat můžeme. Sice za dopravu zaplatíme pořádnou vesnickou přirážku (možná by se hodilo říct "vysokohorskou", když už máme i tu sjezdovku), ale co by hladovec jako já pro jídlo neudělal. Zpět ale do doby před rokem. Po značném průzkumu všech nejbližších pizzerií jsem zjistila, že pizza se také konat nebude, pokud si pro ni osobně nedojedu až do města. 

Tak jsem skončila u plánu C, kterým se stal zbytek opečeného chleba a z příručního grilu je teď můj nejlepší kamarád, který i z naprostého ničeho, udělá něco. 

Život na vesnici je sice super, klidný, v přírodě, s kávou na terase, ale má i svoje mouchy a tohle je jedna z nich. A jak je na tom vaše vesnice? Patříte už k těm šťastnějším, kterým nákup do domu doručí bez problému?

Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic