Zrzka zpět v ČR
Semestr se semestrem se sešel, a tak se stalo, že o trochu lepší ve španělštině a stále neopálená Ter se vrátila na 21 dní domů, než jí začne zkouškové. Hned den po příletu ale utíkala ke kadeřnici, jelikož to co měla na hlavně se dalo nazvat různě, ale rozhodně ne jako "použitelný účes". A tou návštěvou si 21-letá Tereza konečně odškrtla z bucket listu to políčku "být zrzka". No a hned potom začalo všechno to předvánoční obíhání kamarádů, rodiny, pití kávy, vína, svařáku a horké čokolády a taky prozření o tom, že Česko sice miluji, ale s jeho obyvateli už to tak horké nebude.
Nechci teď nikoho pohoršit, ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak škaredě se jeden k druhému v naší zemi ve většině případů chováme? Že když do vás někdo na ulici narazí, tak se pomalu musíte omlouvat vy jemu. Že když jdete do obchodu, tak se na vás prodavačky neusmějí jak je rok dlouhý. Že auta na ulici vám skoro nikdy nezastaví, i když na tom přechodu už stojíte pět minut. Že i když se někomu na ulici něco stane tak 90% kolemjdoucích prostě předstírá, že tam nejste a že nic nevidí. Víte, nikdy mi to tak nepřipadalo, dokud jsem se na pár měsíců nepřestěhovala na Tenerife a nezjistila, že k sobě lidé mohou být i milí. Že vás na ulici pozdraví s úsměvem úplně cizí člověk. Že vám prodavačka v obchodě nevynadá, že jste pomalí, ale raději vám pomůže naskládat ten nákup do tašky, atd, atd...
Dokud jsem v prosinci nejela za kamarádkou Leou do Anglie a nezjistila, že ona má ten stejný pocit ale s Angličany, tak jsem si říkala, že by se s tím možná mělo něco udělat. Chtěla bych vás tedy poprosit, aby jste se každý den usmáli alespoň na pět lidí a zkusili třeba občas někomu pomoct, nebo jen tak kamarádce donést kafe (tím nemířím na většinu mých kamarádek, ne ne :D).
bunda|jacket - Stradivarius
svetr|sweater - Stradivarius
jeany|jeans - Bershka
boty|boots - Landrover
kabelka|purse - Gate
Tak jsem po dloooouhé době otevřela tvůj blog i jinde než v bloglovinu... chvilku jsem myslela, že mám špatnou adresu, jelikož jsem to tady vůbec nepoznala, ale jsem příjemně překvapená jak jsi to tady předělala :) nepřestaneš mě udivovat. Ale teď už k článku. Terezko... tys to zjistila po třech měsících pryč, že to tady stojí za prd? :D mě stačí výlet za hranice a stále se ujišťuji, že je to tady prostě katastrofa. Já bych tady ty lidi prostě asi zabíjela, protože i když se snažím být milá a usmát se na ně, tak se tak 90% absolutně nechytá. Každopádně, když tady v republice navštívím menší města, tak je ten přístup lidí úplně někde jinde. Například v Litomyšli ti auta zastavují i mimo přechod, totální nezvyk, když tady v Ostravě bych stihla na přechodu posnídat než mi blikne zelená nebo než se mi někdo uráčí zastavit (třeba v Petřkách ti nezastaví ani když mají červenou, takže mě tady dříve nebo později něco přejede). Tohle téma by vystačilo i na článek, ale už mlčím, než ti z komentáře udělám článek :D
ReplyDeleteJeee, to jsem ráda, že se ti to tady líbí! :)
DeleteJakoby podle mě to člověk asi i víc vnímá, když někam jede jen na dovču, ale jak jsem byla pryč dlouho, tak mi začalo to Česko tak chybět, že jsem prostě podle mě pozapomněla na všechny ty šílené a špatné stránky Čechů a pak mě to tak nějak ještě víc praštilo do nosu no.
Ale je pravda, že na vesnicích je to asi jiné, já taky jakoby u nás teď vnímala to, jak se tam všichni zdraví a druží a tak, takže podle mě prostě ve městech jsou všichni takový uhonění a vystresovaní a ono se to pak odráží i na tom jejich chování. Podle mě třeba i tady ve Španělsku, kdybych srovnala náš ostrůvek a Madrid, tak to bude dost šok. :D