Wednesday 16 August 2017

36 hodin ve Varšavě

Opět nastal ten letní čas, kdy s Leou vyrážíme někam pryč, někam mimo Českou republiku, někam za dobrodružstvím. Tyhle naše výlety mám ze všeho nejraději, protože není nic lepšího než cestovat s někým, s kým si ve všem naprosto vyhovujete, máte stejné nápady, plánujete navštívit a vidět stejná místa a věci a hlavně s někým s kým ani po týdnu nemáte ponorku. A tohle všechno Lea splňuje na 110%. Pokud už jste tady občas zavítali, tak jste možná četli můj loňský článek z našeho výletu do Bratislavy (zde), no a letos jsme se rozhodly, že vyrazíme o něco dál. Narazily jsme na levné letenky z Varšavy do Osla a bylo jasno. 


The summer time has come again and me and Lea went for a trip, somewhere outside the Czech Republic, somewhere for adventure. These are our best trips, because there is nothing better than to travel with someone you like, someone you have the same ideas with, someone you plan to visit and see the same places and things, and especially with someone you do not have a submarine illnes after a week. And all this points Lea meets at 110%. If you've been here sometimes, maybe you've read my last year's article from our trip to Bratislava (here), and this year we decided to go a little further. We found cheap flights from Warsaw to Oslo and it was clear.




Naše první kroky vedly na nádraží, odkud jsme jely vlakem do Bohumína, kde jsme pak přesedly na autobus směr Varšava. Šest hodin v autobuse se původně zdálo jako věčnost, ale když máte dobrého parťáka, wifi a polské rádio, tak se dá zvládnout (neříkejte mi, že jsem zapomněla zmínit jídlo, hodně jídla!) vše.


Our first steps led to the train station, from where we went by train to Bohumin, where we then moved to the bus to Warsaw. Six hours on the bus originally seemed like eternity, but when you have a good partner, wifi and Polish radio, you can handle it (do not tell me that I forgot to mention the food, a lot of food!).



Do Varšavy jsme dorazily okolo šesté večer hned vedle stanice Warsawa centralna před nejvyšší a nejfotogeničtější budovu Polska - Palác kultury. Hned vedle byla naštěstí stanice metra a my se tak vydaly najít náš budoucí byt, ve kterém jsme měly strávit dvě noci, než odletíme do Norska. 

We arrived in Warsaw around six o'clock in the evening next to the Warsaw Centralna in front of the highest and most photogenic building of Poland - the Palace of Culture. Fortunately, there was metro station nearby, so we went to find our future apartment, where we were supposed to spend two nights before going to Norway.




Ubytované jsme byly asi hodinu pěšky od centra přes Airbnb. Byt byl takový velmi hipster a trošku polorozpadlý. Představte si zásuvku, kterou musíte zapřít knihami aby vám vůbec fungoval internet, zámek, který uměla otevřít jen Lea #Terslaboch a mega divné zrcadlo ve sprše, jehož účel raději nechci vědět.


Accommodation was about an hour's walk from the center via Airbnb. The apartment was very hipster and a little dilapidated. Imagine a drawer that you have to put some books to make the Internet work, a lock that could only be opened by Lea #Terisweak and the mega weird mirror in the shower, the purpose of which I do not want to know.









V den příjezdu jsme se nezmohly na nic víc než na nákup večeře a vína. A řeknu vám, že ať byl ten byt jakýkoliv, tak balkón tam byl perfektní! 


On the day of arrival we could not do anything but buy dinner and wine. And let me tell you, whatever the apartment was, the balcony was perfect!




Druhý den jsme se vydaly pěšky do centra města a i když to ráno vypadalo, že bude pršet a my vyrazíme v jeanách, tak si to počasí na poslední chvíli rozmyslelo a my už po pár krocích myslely, že se rozpustíme. Naší první zastávkou tudíž bylo Starbucks, kde jsme si okamžitě daly něco ledového a neumím ani popsat jak těžké bylo jít z jejich klimatizované kavárny zase zpět do toho vedra.

The next day we walked to the city center, and although it seemed like it was raining in the morning, and we set out in jeans, the weather changed at the last minute and after a few steps we thought that we would dissolve. Our first stop was Starbucks, where we immediately got something with ice and I can not even describe how hard it was to go back from the air-conditioned café back to the hot outside.




Naší další zastávkou byl opět Palác Kultury. Ta budova má prostě něco do sebe. Přísahám, že jenom fotky jí mi zabraly tak 30% paměťovky. Každopádně vedle této kouzelné stavby jsme narazily na nápis "Warszawa" a všichni kdo nás znají ví, že by byl pro nás hřích se před ním nevyfotit. 

Our next stop was again the Palace of Culture. The building has something in it. I swear that only its photos took up 30% of my memory. Anyway, next to this charming building, we came across the inscription "Warszawa" and everyone who knows us knows that it would be a sin for us to do not take a picture with it.








Protože jsme největší jedlíci na světě, tak jsme se rozhodly, že si koupíme něco k jídlu a projdeme se k řece. Bylo nám řečeno, že je to taková "polská náplavka", ale tam kde jsme se usadily mi, bylo dost mrtvo. Nám to ale tolik nevadilo, nepotřebujeme kolem sebe zrovna davy, takže lavička a výhled na fotbalový stadion, ve kterém se konalo UEFA Euro 2012 nám naprosto stačili. Co jsem ale trošku podcenila byla obuv, jelikož k řece to nebylo zase až takový kousíček a moje boty se rozhodly mě zničit a já tak dál pokračovala s kapesníčkem v botě, aby mi nekrvácela pata. 

Because we are the biggest eaters in the world, we have decided to buy something to eat and go next to the river. We were told that it was such a "poland watercourse", but it was dead enough, where we settled down. But we did not mind so much, we do not need crowds around us so the bench and the view of the football stadium where the UEFA Euro 2012 took place were absolutely enough for us. But I underestimated a bit the walk and my shoes, because the river was not so close and my shoes decided to destroy me. So I continued on with a tissue in my shoe to stop bleed my heel.








Bylo neskutečné horko, ale asi 70% obyvatel Varšavy se po městě loudalo v jeanách a dlouhém rukávu. NECHÁPU! Našly jsme takovou krásnou ulici se spoustou drahých restaurací a protože už jsme opravdu umíraly, tak jsme se rozhodly si dát alespoň vodu a na chvilku si odpočinout. 

It was unbelievable, but about 70% of Warsaw's inhabitants walked through the city in jeans and a long sleeved t-shirts. I DO NOT UNDERSTAND IT! We found such a beautiful street with a lot of expensive restaurants and because we were really dying, we decided to give at least a water and take a moment to relax.





Po pauze jsme se domluvily na tom, že se zajdeme podívat do Muzea moderního umění. Aby bylo jasno. Dalo by se tomu říkat mnoha názvy, ale "muzeum" to určitě nebylo. Protože kdyby ano, tak už si může muzeum otevřít opravdu kdokoliv, kdo má doma pár starých krámů na vyřazení. 


After the break we agreed to go to the Museum of Modern Art. To make it clear. It could be called many names, but not the "museum". Because if so, everyone could open the museum on his own if he owns some old scrapbooks at home.













Co bylo ale na tomto místě kouzelného byla kavárna, kterou jsme s Leou obdivovaly už od první chvíle, co jsme tam vkročily. 


But what was so magical here was the café we had been admiring with Lea since the first time we had stepped in.












Když jsem fotila tuhle fotku, tak mě málem přejel autobus.




Večer jsme se už vydaly na cestu zpět do bytu, protože vidina vstávání ve tři ráno a hodinové cesty na autobus nebyla zrovna lákavá. Po cestě zpět se nám stala ale úplně úžasná věc. Stály jsme na přechodě a za mnou přišla nějaká paní, která mi nabídla náplast s tím, že to bude určitě lepší, než ten kapesníček, co mi čouhá z boty.

In the evening we were on our way back to the apartment, because the vision of getting up at 3am and the one hour walk to the bus stop was not a good view. On the way back an amazing thing happened. We were standing at the crossroads, and a lady came to me and offered me the plaster with words that it would definitely be better than the tissue that stock up from my shoe.






Jak už jsem říkala, budíček na tři ráno jsme nastavily, ale jak už to tak bývá, když člověk potřebuje usnout, tak mu to prostě nejde. My tak odpadly až okolo jedné ráno a ta hodina chůze do centra na autobus byla opravdu výzva. To bude pro tentokrát vše a my se vidíme příště v Oslu. 


As I said, we set the alarm for three in the morning, but as it happens when you need to sleep, you just can not. We dropped out about one in the morning and that one hour walking to the bus center was really a challenge. This is all for this time and see you in the next article from Oslo.

Jsem moc ráda, že jste dočetli až sem a pokud máte další dotazy, nebo jakýkoliv jiný poznatek k článku, dejte mi je vědět dolů do komentářů. Uděláte mi tím radost.

0 comments:

Post a Comment

Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic