Výlet za vínem na Jižní Moravu


Všude klid, vinice, milí lidé, kočky, skvělé víno a karty. Tak nějak vypadal náš dvoudenní výlet do Rohatce, což je menší vesnice kousek od Hodonína. S Leou jsme se rozhodly, že si ty dva dny dáme pauzu od sociálních sítí a internetu a musím říct, že to bylo úžasně osvobozující. Naordinovala bych to každému minimálně jednou měsíčně. 



Everywhere quiet, vineyards, nice people, cats, great wine and cards. It was our two-day trip to Rohatec, a small village near Hodonin. With Lea, we decided to take a two-day break from social networks and the internet and I must say that it was amazingly liberating. I would recommend it to everyone at least once a month.


Protože ani jedna z nás nevlastní řidičák, zvolily jsme pro cestu tam i zpět České dráhy a po cestě tam dokonce i bez zpoždění. Musely jsme přestupovat jen jednou s tím, že cesta trvala asi dvě hodinky. Ubytované jsme byly v krásném apartmánu přes Airbnb, o kterém jsem vám už psala v jednom z předešlých článků (tady). 

Since neither of us own a driver licens, we have chosen Czech Railways to travel back and forth, even without delay the first day. We had to transgress only once, and the journey took about two hours. We stayed in a beautiful apartment over Airbnb, which I wrote about in one of the previous articles (here).





Hned po příjezdu jsme si hladové uvařily oběd. Byly jsme připravené, jelikož o státních svátcích není zrovna den otevřených dveří v obchodech, a tak jsem nakonec měly typické studentské špagety. Účel splnily a my na pár hodin zalezly ke kartám, protože venku bylo přes poledne vážně k nevydržení. Později, když bylo venku přeci jenom o něco lépe jsme se rozhodly, že prozkoumáme okolí. 



Right after we arrived, we were hungry so we cooked lunch. We were prepared because the public holidays are not exactly the day of open doors in the shops, so we had typical student spaghetti. They accomplished the task and we started to play the cards for a couple of hours, because it was hard to survive over the noon. Later, when it was a little bit better out there, we decided to explore the neighborhood.




Jak jsme tak chodily, došly jsme až k přístavišti, kde to bylo takové milé, člověk si tam mohl sednout a dát si něco u hladového okna. My tam zakotvily na kofolu, protože žízni neporučíš.



As we were walking, we went to the dock, where it was so nice, you could sit there and have something in the hungry window. We drank kofola, because thirst.





Po návratu z procházky jsme s našim hostitelem vyrazily do jejich rodinného vinného sklípku, kde nás čekala skvělá ochutnávka vín a samozřejmě jsme si odtud odnesly i suvenýry pro rodinu (čtěte, láhve vína). Večer jsme strávily hraním karet a řeknu vám, že ten návrat do dětství při hraní žolíků je k nezaplacení.


After returning from the walk we went with our host to their family wine cellar, where we had a great tasting of wines and, of course, we also took souvenirs for the family (read, bottles of wine). We spent the night playing cards and I have to tell you that the return to childhood with playing jokers is for unpaid.









Další den jsme vstaly kupodivu dost brzo, a tak jsme se po snídani rozhodly, že pojedeme dřívějším autobusem do Strážnice na výlet. To bychom ale nebyly my, aby se něco nepokazilo. Klasicky jsem žila v tom, že autobus jede 9:30, ale pravdou bylo, že jel o hodinu dřív, takže jsme si řekly, že to zvládneme pěšky.


The next day, we surprisingly got up early, and so after breakfast we decided to go by an earlier bus to Strážnice for a trip. But we would not be us if something would not be wrong. I used to live classically with the fact that the bus goes at 9:30, but the truth was that it was about an hour earlier, so we decided to walk.








Asi polovinu cesty jsme šly po silnici a pak si to namířily okolo Baťova kanálu. Ten den bylo neskutečné horko, slunce svítilo jako šílené a my si zapomněly opalovací krém, což nebylo zrovna super kombo. Když jsme dorazily do vesničky Petrov, shodly jsme se na tom, že tam zakotvíme u přístavu a pak pojedeme autobusem zase zpět do Rohatce.


We walked halfway on the road and then along Bata's canal. That day was unreal hot, the sun shone like crazy and we forgot the sunscreen, which was not a great combo. When we arrived at the village named Petrov, we agreed to stay there by the harbor and then take the bus back to Rohatec.







0 comments: