Když den blbec tak s velkým "B" !


Zdravím, dneska to nebude zrovna článek plný úsměvu. Nerada blog zaplavuji negativním vlivem, ale každý den prostě není posvícení. A po včerejšku prostě nejsem schopna napsat něco zalité sluníčkem. 

Hello, this is not going to be an article full of smiles. I do not want to flood my blog with a negative influence, but not every day is a sunny day. And after yesterday, I just can not write something sun-drenched.


Po úžasném minulém týdnu, kdy jsem strávila ty nejlepší dny na Colours of Ostrava přišlo pořádné probuzení do kruté reality. A když říkám píšu "kruté" tak myslím opravdu kruté. Začalo to tím, že jsem nějak divně spala a do práce se mi pak šlo vážně špatně. Ještě když člověk vstane 10 minut předtím, než vychází a pak klasicky nestíhá. Aby toho nebylo málo, tak ten den nám na poštu chodil jeden lepší zákazník než druhý. No a po zjištění jak vlastně budu tento týden pracovat, mi bylo po směně oznámeno, že mě nejspíš přesunou na jinou poštu, ale že mi dají ještě vědět.

After the amazing last week, when I spent the best days at Colors of Ostrava, there was a real awakening to the cruel reality. And when I say write "cruel" I mean really cruel. It started with the fact that I was sleep really bad. If you get up 10 minutes before you have to go and then you do not have time. Obviously. To keep it as bad as it was, that day, there were one better customer than a second. Well, after finding out how I'm going to work this week, I was notified after the shift that they probably moved me to another post, but that they will let me know.


Odešla jsem tedy domů s pocitem "Sakra, zase nevím na čem jsem a budu muset zapadat do nového kolektivu". Asi za dvě hodiny jsem si to už mířila na zastávku, protože jsem se potřebovala vyfotit na občanku. A přesně v tu chvíli mi zazvonil telefon, do kterého mi šéfová oznámila, že končím. A že končí i všichni ostatní brigádníci aneb pošta je bez peněz. To chcete slyšet, když s penězi, které jste si měli do konce srpna vydělat počítáte do poslední koruny. 


So I went home with a feeling "Damn, I do not know where I will work and I will have to fit into a new team." In about two hours, I was already aiming at the stop because I needed to make a new ID. And that's when the phone rang and the boss announced me that I end. And that all other workers like me end too because the post is out of money. That's what you want to hear when you already count with that what you will earn by the end of August.


K tomu všemu na občance vypadám zase jako největší hovínko a když jsme pak s mamčou zajely do Lídlu, protože jsem tam potřebovala koupit něco z asijského týdne, tak právě ten Lídl byl zavřen kvůli opravám. 


As a bonus my new ID photo looks terrible, and when I went to Lidl with my mom, because I needed to buy something from the Asian week, the Lidl was closed for repairs. Lucky me.


Večer jsem pak zakončila láhví vína a písničkami od Linkinů, kdy mi po těch všech zmatcích tak nějak docvaklo, co se vlastně stalo s Chesterem a to už jsem to prostě nezvládla. Ono občas není od věci si trošku pobrečet, no ne?

A jak prožíváte tento týden vy? Doufám, že o mnoho lépe než má maličkost (doslova, protože mám metr šedesát-čtyři). 

In the evening, I ended up with a bottle of wine and with Linkin Park's songs, because after all the confusion I finally realized what happened to Chester and I just could not handle it. Sometimes it's really important to cry and leave out all the rest, isn't it?


And what about you this week? I hope it is much better than mine.

0 comments: