#TervAnglii Day 5 [Feltham]

Přeji krásné sobotní dopoledne. Já se dneska konečně prospala a dospala všechny resty, takže dneska na festivalu nebudu už v šest odpoledne zívat na celé kolo. S dneškem přichází poslední díl mých článků #TervAnglii, což mě opravdu mrzí, ale všechno má svůj konec.

I wish you a beautiful Saturday. I finally slept all night, so I will not yawn at six in the afternoon on the festival. With today comes the last part of my articles #TervAnglii, which I'm really sorry, but everything has its end.





Ráno jsme vstaly, koukly z okna a zjistily, že prší, prší a prší. Měli jsme asi tři hodinky na sbalení a na snídani. Takže jsme seděly na kufrech, abychom je zavřely (teda, ten můj hlavně) a pak se vydaly na snídani, kde jsem si naložila plný talíř, protože jsem měla neskutečný hlad (nebo jsem se spíš bála, že budu mít hlad přes den a pak v letadle #těžkýživotžroutíků).

In the morning we got up, peered out the window and found that it's raining, raining and raining. We had about three hours to pack and have breakfast. So we were sitting on our suitcases to closed them (well, mine especially), then we went to breakfast, where I had a plate full because I had a surreal hungry (or I was more afraid that I would get hungry during the day and then on the plane #hardlifeofhungrypeople).



Po snídani už jsme si sbalily posledních pár švestek a rozhodly se k přesunu do Costy, kde jsem si dala konečně asi po třech dnech kafe (aleluja).

After breakfast we packed our last few plums and decided to move to Costa, where I finally had a coffee after about three days (hallelujah).



V kavárně jsme zakotvily na tak dlouho, že jsme si nakonec daly ještě skvělý zelený čaj, pro který bych vraždila!

In the cafe, we settled down for so long that we also had another brilliant green tea, for which I would have killed!



Celý den jsme se tak potloukaly a zabíjely čas. Uteklo to ale rychle, protože s mojí mamkou se prostě člověk nudit nemůže. Nakonec jsme si zašly do hotelu pro kufry a čekaly na řidiče, který nás měl odvézt na letiště.

We were killing time all day. It went quickly, because with my mom you just can not get bored man. Finally we went to the hotel for our suitcases, waiting for the driver who took us to the airport.

Ne, vůbec jsme nežily tím okýnkem ve střeše
No, we did not fall in love with the window in the roof

Náš řidič si to auto nejspíš spletl s Formule1, protože takovou cestu autem jsem snad ještě nezažila.

Our driver probably wrong his car with Formula 1, because I have never experienced a journey like this.




Na letišti jsme prošly kontrolou a mamce už začínalo být špatně, protože letadlo není zrovna její oblíbený dopravní prostředek. Prošmejdily jsme tam obchůdky a koupily si ještě čaj a nějakou čokoládu pro Libora, abychom se zbavily posledních liber.

At the airport we passed the check and my mom was getting sick because the airplane is not exactly her favorite means of transport. There we dug into shops and bought another box of tea and some chocolate for Libor, we got rid of the last pounds.



A hádejte kdo měl radost, že sedí u okýnka (jeeej).

And guess who was happy to sit at the window (jeeej).


PRAHA
PRAGUE

A jelikož se toho tenhle den už moc nedělo, tak si říkám, že vás ještě provedu naším hotelovým pokojem, který tady vlastně ještě nebyl moc k vidění.

And because did not happening a lot during this day, I thought that I can show you our hotel room, that there really has not been much to see.





Tak tímto už asi opravdu bude konec této série článků. Jediné, co tady ještě přibude bude poslední "anglický" vlog z naší cesty, tak si ho užíjte.

So it is probably end of this series of articles. The only thing here will be the last "English" vlog of our journey, so enjoy it.


0 comments: